Vážení přátelé, vyhráli jsme. Teď nemyslím ten viditelný boj, který všichni sledují přes novinové titulky. Jasně, v nich se dočtete, že ANO bylo poraženo u Ústavního soudu. Političtí komentátoři, kteří nás už dlouho nesnáší, namočili pera do extra jedovatého kalamáře. Hlavy pětikoalice nasadily samolibé úsměvy. Přitom ale nechápou, že tady došlo k něčemu ještě mnohem hlubšímu, než je oficiální rozhodnutí soudu.

Spoustě lidí se minulou středu otevřely oči. Pochopili, že oficiální verdikt a skutečná spravedlnost jsou dvě rozdílné věci. Že nemorální věc se nezmění na morální rozhodnutím soudu. A tohle otevření očí je daleko důležitější, než papír s razítkem.

Dvanáct ústavních soudců převálcovalo své tři kolegy, kteří jasně argumentovali, že pětikoalice si svou neschopnost neprávem zahojila na seniorech. „Prvních deset minut, jak mluvil ten soudce Šimíček, jsem myslel, že mluví Stanjura,“ napsal mi na Facebook pan Jaroslav, který sledoval závěrečnou řeč na Ústavním soudu. I já jsem ve studiu České televize řekla, že pan soudce-zpravodaj udělal práci za ministra financí. Můj skromný názor.

Den poté, co Ústavní soud zamítl naši snahu chránit seniory, vysvětloval pan soudce Šimíček své rozhodnutí v televizi. Použil i tuhle větu, která je úžasná: „Je legitimním právem opozice bránit vládě, aby prosadila to, s čím bytostně nesouhlasí“ s tím, že jsme podle něj obstruovali až moc. Strašně bych chtěla vědět, jestli by tu stejnou větu slovo od slova řekl do očí Petru Fialovi v roce 2016, když se chlubil v novinách, že bude proti nám obstruovat až do konce volebního období a že k tomu využije každou kličku v jednacím řádu.