Dostala se ke mně zpráva, že existují snahy zrušit povinnou výuku druhého cizího jazyka v našich školách. Pokud by se to stalo, byla by to nesmírná volovina.

Po celý svůj život jsem trpěl tím, že ty dva jazyky, které jsem se v dětství začal učit, francouzštinu a ruštinu, jsem se nikdy pořádně nenaučil. Záviděl jsem svému bratrovi, který ovládal několik jazyků a díky tomu taky dosáhl skvělé kariéry ve švýcarském bankovnictví.

Petr Fiala jako ministr školství svého času bohudíky výuku dvou jazyků zavedl a byl to prozíravý krok, kterým prokázal svou kompetenci, kterou teď prokazuje i jako premiér. To se v poslední době několikrát potvrdilo. Staré české přísloví říká, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, a je to pravda. Obohacení, které člověk získává znalostí více jazyků, není ničím nahraditelné.

Už před delším časem byla zrušena výuka latiny, základního jazyka evropské civilizace, který pomáhal výuce jiných románských jazyků.

Leckdo také prohlašuje, že dnes stačí angličtina. Je jistě důležitá, ale například pokud nebudou naši lidé v západním pohraničí umět německy, bude to pro ně komplikace v jejich kariéře.

Tvrdí se, že znalost jazyků v budoucnosti nahradí překladače. Ty ovšem mohou být jen nouzovou pomůckou, nikdy ale nenahradí skutečnou znalost jazyků. Ostatně čím dříve si člověk jazyk osvojí, tím lépe a přirozeněji ho potom používá. V dospělosti se člověk jazyky učí jen s velkou námahou a je k tomu třeba i patřičné nadání. Omezíme-li výuku jazyků, nesmírně tím poškodíme naše děti a vnuky.

Doufám, že se naši politici včas vzpamatují. Caveant consules ne respublica detrimenti capiat. Ať naši vládci dají pozor, aby nepoškodili náš stát.

(psáno pro Právo)