Po konferenci, věnované plánovanému vodnímu dílu Skalička na řece Bečvě, která proběhla 6. 12. loňského roku a věnovala se zhodnocení multikriteriální analýzy (MKA), vypracované v této souvislosti, jsem nabyl dojmu, že síla argumentů, uvedených ve svodném vyjádření Ministerstva životního prostředí (MŽP), ale i z dalších relevantních institucí, přinese vážné zamyšlení od rezortu zemědělství.

Nestalo se tak, Ministerstvo zemědělství (MZe) smetlo připomínky ze stolu, zjednodušeně řečeno jako neopodstatněné, ničím nepodložené. Opět se tak ukázala arogance moci velkého, silného rezortu. MZe se nepozastavilo ani nad konstatováním, že výsledky MKA zásadně ovlivnila velká převaha zástupců vodohospodářských profesí. Že nebyl dokončen hydrogeologický průzkum, který měl být jedním z hlavních podkladů, pro mne byla přímo alarmující informace, podobně jako ta, že hodnotící metodika procesu MKA je z 60. let, je tedy zastaralá a neodpovídá současnému poznání.

Je evidentní, že MZe s vypořádáním připomínek velmi spěchalo, a to tak, aby bylo učiněno ještě za působení ministra Miroslava Tomana. Pevně věřím, že to rezort MŽP nevzdá, že dojde na „lámání chleba“, že se třeba nová vláda „pochlapí“. Nejde o nic menšího, než o ekosystém řeky Bečvy jako takové, jde o kras, jde o minerální prameny.

Bečva se možná vzpamatovala z jedné fatální rány, otravy ze září 2020, ale doposud není znám viník, a pokud Policie ČR a příslušné státní zastupitelství trvají na stopě „kyanid“, tak jdou evidentně po slepé koleji, a obávám se, že přijdou jen na to, že se kauza odloží jako nevyřešená.

Bečva je prostě velmi ohrožená, nedejme ji!