Dobře si pamatuji na citlivou duši některých z nich, kteří se s hornickou tradicí stále ztotožňují, scházejí se, někteří z nich jsou průvodci v Hornickém muzeu Mayrau. Pochopila jsem, že horníky spojuje přátelství, nutnost spolehnout se šachtě jeden na druhého, umění vyhodnotit přípustné riziko.

Proto pozorně sleduji dění na Karviné, kde je jedno z ohnisek nákazy Covid 19. Vždycky jsem se zajímala o práva zaměstnanců, dělám to i nyní. Na prvním místě totiž vždy má být zdraví zaměstnanců. Nyní už víme. že karvinské doly, které patří OKD, měly být už dávno zavřeny. Zavřeny byly i ty na polské straně. Nedává totiž smysl, potit se v dolech v roušce, když do šachty lze sfárat v kleci jedině po 15 lidech, sprchovat se lze jedině ve společných sprchách a přežít to celé jde jen díky tomu, že si po šichtě dáte své pravidelné pivko, protože v dolech můžete i trenky ždímat.

Dělalo se to tak vždy a dělat se to nepřestane. Není správné, když Adam Vojtěch hází vinu za vznik ohniska nákazy na tyto pracující lidi. Zkuste si mít v dolech na obličeji respirátor a dodržovat rozestupy! Horníci se navíc bojí, že jednoho dne doly zavřou úplně a oni se už nedokáží přizpůsobit novému pracovnímu trhu a uživit své rodiny. Tento sociální problém v podobě obtížného hledání nového zaměstnání na Kladensku také dobře známe a jeho důsledky nás tíží dosud.

Je třeba myslet na zaměstnance, aby neměli pocit, že jsou všichni proti nim, že virová nákaza neexistuje, že je kvůli uhlí hodili přes palubu. I v průběhu sametové revoluce byli horníci důležitým hlasem. Dnes jakoby to neplatilo. Nesmírně si cením práce Zuzky Klusové, pirátské zastupitelky z Karviné, která na zdravotní rizika v dolech v průběhu koronavirové krize upozorňuje už od samotného počátku. Je to ona, kdo se snaží se najít řešení a apelovat na úřady, aby na horníky nezapomínali. Je třeba hledat cestu, která bude zvažovat na první místě zdraví horníků. Protože uhlí není všechno.Člověk je víc.

Převzato z Profilu.