Někdo si ten film spojuje s temnou dobou 50. let a zetěm Klementa Gottwalda, Andrejem Čepičkou. Ano, i taková doba byla, ale je však třeba se na ni dívat tehdejší optikou, optikou studené války, kdy byly na obou stranách Šumavy ostře nabité zbraně. To nebyla normální doba.

Milan Šimáček, který tak dobře hrál syna kulaka, zemřel. Poslední rozloučení se odehrálo v chrámu sv. Víta na Hradčanech. Tedy v místě, kde byla uctěna v roce 2011 i památka bývalého prezidenta Václava Havla.

Milan byl věřící člověk, byl pro církev tak důležitý, že rozloučení bylo provedeno na takovém výnamném místě. Informace v Blesku, že měl rakovinu jater, není podstatná, a už vůbec nejsou podstatné poznámky, že nemoc mohla být od chlastu. Byl to však člověk.

Podstatnější z mého pohledu je, že jsem se před několika dny ve stejném médiu dočetl, že jej trápily exekuce. Snad 60 tisíc. Prý se zadlužil kvůli bytu u Staroměstského náměstí, který si chtěl udržet.

Nejen mezi lékaři se říká, že stres a psychická nepohoda je startérem takovým nemocí, jako je rakovina. Poslední fotky Milana ukazují, jako fyzicky zničeného člověka, kterému bylo pouhých 56 let. Člověka zničeného, který nepřipomínal silného a vitálního Vatu. Můžeme se jen dohadovat, co se na tom podílelo více, zda záliba v alkoholu či tlak exekucí.

Já však o Vatovi píši proto, že pod tlakem exekucí je přes 850 tisíc našich lidí. Lidí, kteří rovněž mohou onemocnět a rodiny přijdou o své členy. Tohle vše je výsledek dnešní doby, doby, která nastartovala byznys s dluhy a exekucemi. To je něco, s čím se nesmířím.

Jen mě tak napadá, že ty "celbrity", co nesly kytky Šimáčkovi -Vatovi na rakev, měly přijít dříve s otevřenou peněženkou. Tím by možná Milana pomohly zachránit.

Pokud mě, vážení čtenáři tohoto článku, pošlete do Senátu ČR, slibuji Vám, že ten hnus, který se nazývá exekuce, bude mým úhlavním nepřítelem.

Váš hasič problémů
Josef Švarcbek

(převzato z Profilu)