Pěkné odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se nám na stůl dostal zákon, který možná svým rozsahem, tak jak je předložen, je malý, ale o to je podstatnější, přesně tak, jak řekl pan ministr.

Protože financování zdravotnictví ovlivňuje život nás všech, životy našich prarodičů, rodičů našich dětí. A tímto zákonem si vláda slibuje, že dostane do zdravotnických zařízení dostatek peněz. Samozřejmě bez nich by hrozilo, že nebudou mít zdravotnická zařízení dostatek finančních prostředků a celkově tak bude ohrožena i dostupnost zdravotnické péče.

Běžné financování zdravotnictví nám totiž covid překazil a naprosto zničil i elektivní péči, které se nám už v současné době přestává dostávat. Je to tak mimořádná situace, kdy se ukazuje, jak robustní systém zdravotnictví vlastně máme a jak jsou obětaví i samotní zdravotníci. I přes tu mimořádnou situaci musím pozvednout hlavu a začít se dívat dál, než jen na konec dubna, protože dle prohlášení pana ministra se do konce roku vyčerpají rezervy zdravotních pojišťoven, přes léto se nám navíc vyčerpají i zdravotníci na poskytování elektivní péče, kterou jsme několik měsíců neprováděli, a praktičtí lékaři budou převážně řešit své pacienty s různými postcovidovými problémy. Je pak otázkou, zda budou mít dostatek času například na preventivní prohlídky.

Proto mi dovolte položit několik otázek směrem k panu ministrovi.

Jak následně budeme řešit financování zdravotnictví v roce 2022, i vzhledem k rychlosti nárůstu dluhu nám hrozí, že narazíme na dluhovou brzdu už v roce 2024, a jak pak nadále budeme schopni ufinancovat zdravotnictví, když možná budeme muset omezit platby za státní pojištěnce?

Jaký máte plán na elektivní péči v letošním roce a co navrhujete pro pacienty s dlouhou léčbou covidu? A tady možná zopakuji svůj apel ze včerejška z výboru zdravotnictví, zda by nebylo vhodné tyto pacienty poslat do lázní dřív, ještě než se nám v létě naplní, protože ta rekonvalescence určitě bude trvat delší dobu a domnívám se, že bychom jako Sněmovna mohli podpořit lázeňskou léčbu a pomoci v rekonvalescenci pacientům po covidu. Například - mám to pak zmíněno v doprovodném usnesení, které chci načíst v podrobné rozpravě, tak aby Ministerstvo zdravotnictví povolilo poskytování lázeňské rehabilitační péče bez ohledu na způsob její úhrady a rozšířilo její možnosti.

Já si dovolím citovat z plánu Ministerstva zdravotnictví pojmenovaného Zdraví 2030:

Zajištění dlouhodobě udržitelného financování zdravotnictví je zásadním úkolem, kterým (který?) podmiňuje dostupnost, kvalitu i výsledky zdravotnictví a zdravotně sociální péče pro všechny občany České republiky.

Ale zpět k tomu samotnému zákonu, který zde máme a který řeší část financování letošního roku. Dnes vlastně po nás vláda chce, abychom schválili bianko šek. Já si dovolím citovat například paragraf ze zákona, je to § 1 odst. 3: Poskytovatel a zdravotní pojišťovna se mohou do 30. dubna 2022 dohodnout ohledně způsobu kompenzace odlišně od vyhlášky podle odst. 2. Tato věta při vědomí toho, v jakém střetu zájmu je například sám pan premiér a jeho impérium zahrnující i zdravotnická zařízení, byť tedy v jakémsi svěřeneckém fondu, ve mně rozhodně nebudí důvěru. Nebude se pak vedení pojišťovny snáze domlouvat například s vedením fondu Hartenberg na mimořádných platbách nebo něco podobného?

Dále uvádíte v důvodové zprávě, že jde cca o 3,2 miliardy měsíčně. To pak bude 38 miliard za rok. Pro VZP by to dělalo jenom 23 až 26 miliard ročně, protože VZP tvoří zhruba 60 % objemu zdravotního pojištění. Pokud tedy Všeobecná zdravotní pojišťovna nevyplatí za odloženou a nerealizovanou péči, pak je jistě správné je použít na kompenzace poskytovatelům zdravotních služeb. Pokud by kompenzace měla být vyšší, není pak zřejmé, kde na to Všeobecná zdravotní pojišťovna vezme.

Takže další otázka je, zda jste zvažovali kompenzaci limitovat vůči poskytovateli zdravotních služeb maximálně v rozsahu plánovaných výdajů, a pokud by kompenzace přesáhla zdroje z odložené a nerealizované péče, pak by měl existovat závazek státu na kompenzaci vůči zdravotním pojišťovnám za takovouto nadlimitní kompenzaci. Protože nemůžeme přece systém financování zadlužit i na příští volební období, aby pak nebylo ani na tu standardní zdravotní péči. Až se společnost vlastně z covidu jednou vyléčí, nikoho pak už nebude zajímat, že systém na něco nemá peníze, protože zde byl covid.