Děkuji, pane místopředsedo.

Pan ministr už zde znovu zopakoval i ty mechanismy, které se zdají být na první pohled, a ony vlastně jsou i trošku složitější nebo nejsou tak úplně standardní, a já mám pocit, že se ta záležitost táhne právě proto, že v České republice ne, že bychom tomu nevěnovali dostatek pozornosti; já ještě v pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva jsem se velmi snažila, bychom dostali do Sněmovny k projednání tento tisk. Nepodařilo se a velmi vítám, že se to teď tedy podařilo. Agentura EU pro základní práva má sídlo ve Vídni a i z tohoto hlediska je to relativně geograficky blízko a myslím si, že těch zkušeností, které můžeme čerpat, je mnoho a že určitě obzvlášť v současné době, když čelíme velké vlně uprchlíků z Ukrajiny, je namístě využít i ty poznatky, které v mezidobí agentura shromáždila. Já ji vnímám jako velmi důležitého našeho partnera, který umí zvýšit znalosti o lidských právech způsobem, který je pro naše spoluobčany velmi dobře srozumitelný.

Jde tady hlavně o prezentaci posilování informovanosti a zlepšení vnímání základních lidských práv v České republice jako něčeho konkrétního, co potřebujeme, a co se nám, aniž bychom si to uvědomovali, v těch krizových situacích promítá i v našem vlastním jednání, chování, projevech a právě v tomto ohledu si myslím, že ta zhruba 15letá zkušenost, kterou agentura má a která provádí většinu celoevropských výzkumů, přináší různá srovnání mezi jednotlivými státy, analýzy, to, co my asi těžko na to budeme mít finanční prostředky a personální zdroje. Dostává se často i k takovým důvěrnějším informacím, které nám ukazují, jak jednotlivé státy EU na tom jsou, aniž by docházelo třeba ke zjevné kritice, ale ona je tam taková nepřímá, protože když vidíme, kolik pozornosti se v některém státě a nebudu jmenovat, věnuje této problematice, a kolik v jiném, no tak se nesmíme potom divit i těm výsledkům veřejného výzkumu.

Já mám takový příklad. Jeden z průlomových výzkumů byl výzkum výskytu domácího sexuálního násilí, to je třeba otázka, kterou se teď zabývá náš podvýbore pro problematiku sexuálního domácího násilí ústavně-právního výboru, který šel napříč celým politickým spektrem v roce 2014 a ukázal, myslím politickým spektrem v Evropě, čili jsou to objektivizované, reprezentativní výsledky, a tam jsme dopadli ne úplně nejlépe.

V Česku zažilo 32 %, jedna třetina žen, nějaké násilí, byť tedy nemuselo dosáhnout násilí, které by bylo relevantní z hlediska trestního práva. Čili zažily násilí buď doma nebo někde mimo domov, v tom případě sexuální. Výzkum se věnoval třeba tématům, jako je pocit bezpečí žen ve veřejném prostoru, ale také třeba kybernásilí. Víte, že ten film V síti vzbudil velkou pozornost veřejnosti. A to jsou přesně věci, na které můžeme navázat v době, kdy budeme potřebovat pro naše spoluobčany konkrétní příklady, aby třeba uvěřili tomu, že princip solidarity vlastně plní velmi dobře, když si někoho vezmou za symbolickou částku, kterou vláda schválila. A já to teď nemyslím kriticky, že to je symbolická částka. Prostě, když někoho pustím do své domácnosti, tak to má obrovskou hodnotu. A to je ten princip solidarity. To je vlastně naplňování základních lidských práv, ke kterým jsme vázáni a které vlastně řada občanů tím svým gestem třeba udělá, aniž by o tom přemýšlela a věděla.