historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
O problematice imigrace, Řecka i Kosova besedovali v nabité zasedačce plzeňských komunistů Josef Skála a Marek Obrtel, stojící v čele iniciativy Českoslovenští vojáci v záloze, který vrátil svá vyznamenání za účast v zahraničních misích NATO.
„Než zase Západ začne šířit demokracii, měl by si jí trochu dopřát sám.“ Spojené státy – mustr i pitbul jejího exportu – „jsou oligarchií, v níž se vláda zodpovídá šesti privátním zájmových skupinám,“ píše Paul Craig Roberts.
Dojeli na to už Bourboni. „Nic nezapomněli a nic se nenaučili.“ Polská pravice se plouží stejnou louží. Už sto let. Před panstvem, co vyrabovalo kolonie, leze po čtyřech. Dřív, než to panstvo podrazí i ji, podráží i sousedy.
„Státy OPEC ze Středního východu včetně Íránu, produkující ropu“ - a „obratné ruské zprostředkování“ - kladou „základy skutečně nového světového řádu“. Píše F. William Engdahl z extraligy mozků, co vidí do „energetické geopolitiky“.
Svatoušci „pravdolásky“ jsou jako pejsci, drilovaní I. P. Pavlovem. Když jim to bliknou, tasí dvojí metr – a nehodící se zaštěkávají jako „konspiraci“ (třeba „agentů Kremlu“). Nuda k uzívání je to už dávno. Teď dostává i direkty z milosti.
Čím větší darebáctví, na něž si panstvo brousí chrup, tím méně za ním vyráží s bubnem na vrabce. Pavoučí předivo, skryté za dramaty migrační vlny, je čítankovým příkladem. Další střípky do obludné mozaiky nabízí Olga Četverikova.
Jen si vzpomeňme, jak se Amerika vztekala, když se Francie roku 2003 postavila proti invazi do Iráku, píše Eric Margolis. Spisovatel a publicista z USA, jemuž však dává slovo hlavně Kanada. Přesněji deník The Toronto Sun.
Dějiny píše vítěz. Pokud je ze sorty, co umí vyhrát jen švindlem, przní k nepoznání i je. Chruščov se snížil až k tlachům, že Kreml řídil válku podle globusu. Pravda dostává slovo, až když je politický kašpar i z Gorbačova.
Že zoufalství drtivé většiny běženců je spontánní, unikne jen okoralé duši. Špinavé pracky, v jejichž hříčku se mění, nevidí jen totální naivka. O intrice, inscenované už roky, ví své i Tony Cartalucci, komentující geopolitiku z Bangkoku.
Historik a zahraničněpolitický expert KSČM Josef Skála se pro ParlamentníListy.cz zamýšlí nad příčinami a možnými následky uprchlické krize.
James Petras, respektovaný americký profesor (dnes už emeritní), vydal přes 60 knih ve třech desítkách jazyků. Skvostná marxistická erudice zdobí i jeho poslední stať – Dvě tváře kapitalismu a levicové varianty:
Uprchlická krize nespadla z nebe. Už si to špitá i část groteskních kariér. Pravé příčiny však bere poníženým obloukem. Třeba jim dodá kuráže Ron Paul, emeritní americký kongresman. A dvakrát i nezávislý prezidentský kandidát:
„Evropou obchází kolonialismus v nové podobě,“ píše Jack Rasmus. „Ne ten nastolený vojenskou intervencí a okupací, jako v 19. století. A dokonce ani v účinnější podobě ekonomického kolonialismu Spojených států, známé po roce 1945.“
Migrační invaze mixuje tragédie i pracky hráčů v pozadí. Snad už to tuší i nemehla bruselské buzerace, přikládající pod kotel evropské dezintegrace. Nevšední pohled za ten paraván nabízí Konstantin Novikov.
To hlavní, ač to žádný levičák není, ví i Joseph Stiglitz, laureát Nobelovy ceny (i hlavní ekonom Světové banky v.v.): žábou na prameni ekonomického rozvoje je skandální nerovnost. O tom je i jeho včerejší interview v Le Monde.
Kyjevská artilerie už zase masakruje Donbas. Sabotáž minských ujednání denervuje Rusko i Evropu. Co mají žáby na prameni za lubem – a kde všude jim zvoní hrana – přibližuje obšírné interview Rostislava Iščenka.
Šéfka řecké prozatímní vlády Vasiliki Thanuová má mnohem vyhraněnější politické pozice, než by napovídal její dřívější post předsedkyně Nejvyššího soudu. Se svěží sondou přichází Peter Koenig, sám totéž v bleděmodrém.
Opičí láska praporu Azov k hnědému moru je známa notoricky. „Evropskou volbu“ Kyjeva zbarvuje drasticky. Korunu jí nasadila novina, nepopřená ani režimním The Kyiv Post. Komentuje ji kanadský profesor Michel Chossudovsky.
Obracet na uši roli, kterou sehrála sovětsko-německá smlouva o neútočení z poslední srpnové dekády roku 1939, musí všechny červené lucerny. „Presstituci“, z níž se zvedá kufr, dal tentokrát za uši i Matthias Krauss v Junge Welt.
„Legitimita daného společenského řádu tkví v legitimitě jeho dluhů,“ píše americký analytik Charles Eisenstein. Právě takové posouzení těch dnešních – anoncuje už titulkem stati – se však snaží zablokovat šejdířská lež.
