Plesl popisuje štvanici na Klause, která podle něj začala poté, co vyhlásil amnestii. „Začalo to odsouzením amnestie, vyhlášené 1. ledna, pokračovalo štěkáním na Klausova syna. Zatím poslední obětí antiklausovského tažení je prezidentova manželka Livia. Zbývá už jen mladší syn Jan. Ten ale pracuje ve společnosti ČEZ, a lze tedy předpokládat, že se například v Lidových novinách brzy objeví jeho výplatní páska a výše ročního bonusu. A dobře jim tak - vždyť jsme pod vládou té rodiny dvacet let tak trpěli!“ píše.

Kdo bude další na řadě?

Zástupce šéfredaktora Reflexu uznává, že Klaus není žádný beránek, přesto si podle něj nezaslouží, aby ho z Hradu "vypráskala lůza".

„Koho si účetní společenských frustrací a pokladníci národních komplexů vyberou příště? Miroslava Kalouska? Ten je přece ve špičkové politice také dvacet let a také je za leccos odpovědný. Až bude mít TOP 09 před volbami tříprocentní preference, objeví se spousta hrdinů, kteří sejmou z klopy placku s Karlem a z jeho stranického místopředsedy si udělají pohyblivý terč,“ myslí si novinář.

Plesl připomíná několik důležitých faktů – nežijeme si zrovna špatně, a pokud ano, nemohou za to vrcholní politici. A je nutné si také uvědomit, že kopat do někoho, kdo odchází, je nevhodné. Přesto on sám dvacet let Klausovy chyby v novinách mapoval – ne všechno ale chyby byly.

Důkazem toho, kdy se někdo snaží shodit oslabeného, ale ve skutečnosti mnohem silnějšího a důležitějšího, je podle něj tzv. sarajevský atentát. „Viděl jsem ty snaživé politické nuly jménem Ivan Pilip a Jan Ruml, klepali se nejistotou, zda se jim podaří Klause dobít. A měl jsem docela radost, když se jim to nepovedlo. Mimo jiné i tento „atentát“ – jakkoli zdůvodňovaný Klausovou chybnou reformní politikou – nakonec vedl k vytvoření tzv. opoziční smlouvy,“ píše Plesl.

Podle novináře velcí někdy čelí malým, ale i když prohrají, často jen dočasně. Důkazem toho je, že po pádu v roce 1998 se Klaus stal o pět let později prezidentem. A stejně tak si na výhru počkal Miloš Zeman, který je prezidentem nyní. „Díky bohu, že žijeme v demokracii. Jinak by se už na Staroměstském náměstí stavěla pro Klause hranice,“ uvádí Plesl.