Bylo to prý pokrytectví nejhrubšího zrna, neboť, jak Baťa připomněl, od těchto zločinců Čáslavská s dojetím přijala vyznamenání jako Řád republiky, Vyznamenání za zásluhy o výstavbu či titul Zasloužilá mistryně sportu.

„Jsem dost stár na to, abych si nepamatoval, s jakým vděkem a dojetím tato vyznamenání z rukou prezidenta, nejvyššího představitele zločinecké organizace a představitele zrůdného komunistického režimu, přijímala,“ vzpomíná autor, načež sportovkyni připomíná všechny výhody, které coby známá sportovkyně měla. Namátkou možnost dva roky pobývat pracovně v Mexiku.

A přesto nyní předvedla „bezcharakterní lokajství“, aby na sebe po letech znovu upoutala pozornost vstupem do prezidentské kampaně. Pokračovala tak prý v duchu rafinovaně zpracovaného dokumentu, který o ní natočila režisérka Olga Sommerová a který vyzněl jako propagandistické dílo, vyobrazující někdejší socialistickou sportovkyni k obrazu současné doby.

„Chtěl bych se jí touto cestou zeptat, zda neuvažuje o vrácení všech těchto atributů jejich úspěchů, když byly dosaženy s požehnáním zločineckého komunistického režimu. A to včetně nezanedbatelných finančních odměn, které byly (jak bývá při dosažení mimořádných úspěchů, vyznamenání a ocenění zvykem) oceněným vyplaceny,“ píše Baťa. Nic takového podle něj rozhodně nehrozí. A přesto bude obracet své zřítelnice ke Karlu Schwarzenbergovi, „k jeho charisma a bájným vlastnostem vznešeného, čestného, slušného, bohatého (ale také nevzdělaného), hodného, lid prostý milujícího knížete,“ poznamenává.

Jen doufá, že dějiny na toto „morální salto mortale s výkrutem vpravo“ nezapomenou.