Vzpomíná, jak na jaře 1990 v Občanském fóru plánovali, jak vychovají novou generaci úředníků, nezávislých na politice. „Jenomže pak vznikly podivné loajalistické a rychle korupční spolky, označující se za „politické strany“,“ píše. A pro toto prosťáčkovsky ideologické vidění světa, navíc motivované korupcí, byla taková představa nepřijatelná. A od toho se podle Urbana začal odvíjet současný marasmus zneužívání státní správy.

Totéž lze říci o justici a veřejné žalobě. Proto je dnes kvalita rozhodování soudů a státních zástupců ještě horší, než dřív. „Hrdinský pokus o nápravu na poslední chvíli, spojený pro veřejnost se jmény nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, má také ještě hodně daleko k happyendu,“ obává se Urban.

Po odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila totiž jeho nástupce Pavel Blažek začal s restaurací dřívějších poměrů. Jako příklad Urban uvádí stažení kárné žaloby na Stanislava Bernarda, soudce, kterého chtěl Pospíšil hnát k zodpovědnosti za to, že se v rozporu se zákonem vedle justice angažoval na velmi exponované pozici předsedy arbitrážní komise Českomoravského fotbalového svazu.

Petr Nečas, s jehož nástupem byly spojovány naděje na očištění ODS, podle něj dopadl jak Dubčekovo vedení KSČ po srpnové okupaci. „Ještě pár měsíců měli nominální moc a funkce, ale za scénou už rozhodovali jiní,“ připomíná. Stejně tak dnes už se prý zase vracejí k moci osvědčené kmotrovské kádry. Byl vyhozen ministr spravedlnosti i policejní prezident. Takhle prý  začínalo nejtrapnější období našich dějin.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.