Jana Nagyová, Petr Nečas a Roman Boček měli podle obžaloby „v přesně nezjištěné době nejméně od 18. září 2012 do 6. listopadu 2012 v Praze a v Brně, konkrétně v prostorách pražského Hrzánského paláce, v pražské restauraci Vojanův dvůr, Kramářovy vily, Strakovy akademie, v sídle Českých drah, na blíže neustanoveném místě v Praze 8 – Karlín, v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu, a to na jiných místech, než na kterých probíhala jednání Poslanecké sněmovny nebo jejích orgánů, v hotelu Holiday Inn v Brně, v areálu brněnského výstaviště na adrese Výstaviště, jakož i na dalších doposud přesně nezjištěných místech slíbit úplatek poslancům ODS Petru Tluchořovi, Ivanu Fuksovi a Marku Šnajdrovi“, když podpoří vládní úsporný balíček. 

Petr Nečas měl podle obžaloby vést prostřednictvím obviněných Jany Nečasové, dříve Nagyové, a Romana Bočka před veřejností utajovaná a konspirativní jednání se jmenovanými poslanci. 

„Za případné účasti dalších osob, kdy na podkladě těchto jednání, která neměla charakter politických dohod, ale jejichž cílem bylo zajištění neoprávněného osobního prospěchu Bc. Petra Tluchoře, Ing. Ivana Fuksy a Bc. Marka Šnajdra, byla do 6. 11. 2012 dosažena dohoda, kdy obviněný RNDr. Petr Nečas prostřednictvím obviněných Mgr. Jany Nečasové, dříve Nagyové, a Mgr. Romana Bočka, MBA, slíbil Bc. Petru Tluchořovi, Bc. Marku Šnajdrovi a Ing. Ivanu Fuksovi, kteří takový slib přijali, neopodstatněné osobní zvýhodnění spočívající v tom, že Bc. Petr Tluchoř, Bc. Marek Šnajdr a Ing. Ivan Fuksa sami nebo jimi určené osoby získají členství v orgánech – představenstvu nebo dozorčí radě – a případně i v managementu obchodních společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, kdy na získání těchto funkcí neměli právní nárok a bez uvedených jednání a příslibu předsedy vlády by je oni sami nebo jimi určené osoby nemuseli získat,“ tvrdí žalobce Bajger.

Beata Rajská, Muzikář i Křetínský. Ti chodili a dávali. Jen tak? Za co?

Na základě těchto podle žalobce protiprávních schůzek pak byl 20. prosince 2012 Marek Šnajdr zvolen členem dozorčí rady obchodní společnosti ČEPRO a následně 31. ledna 2013 jejím předsedou. 

Ivan Fuksa 11. ledna 2013 pak členem představenstva obchodní společnosti Český Aeroholding, místopředsedou představenstva, stal se vrchním ředitelem pro strategii a rozvoj. Pětadvacátého ledna pak byl Libor Antoš, jako osoba určená Petrem Tluchořem, zvolen členem dozorčí rady obchodní společnosti České dráhy a 14. března 2013 předsedou dozorčí rady. „Přičemž Bc. Petr Tluchoř nebyl do žádné funkce zvolen či jmenován, neboť se RNDr. Petr Nečas a osoby za něho jednající obávali, že by to vzbudilo negativní ohlas u veřejnosti, hromadných sdělovacích prostředků a případně i politických stran,“ tvrdí žalobce Bajger.

V obžalobě následuje obsáhlý výčet drahých darů, které měla obdržet Nečasova milenka Jana Nagyová: jde o kabelky, hodinky, obuv, oblečení, kožichy v řádech milionů korun. Následují pak pasáže z výslechů lidí, kteří Nagyovou obdarovávali. Nečasová, Nečas a Boček měli společně spáchat zločin podplacení. Nagyová pak ještě zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Na to, že tato kauza shodila vládu a volby díky ní vyhrálo do té doby nepříliš známé politické uskupení v čele s oligarchou, je toho na 114 stránek žalostně málo.

Jana Nečasová ve své výpovědi uvedla, že od počátku jí šlo o to, aby byla komunikátorem mezi skupinou tří poslanců, za kterou mluvil Roman Boček, a zbytkem poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. S Romanem Bočkem se v počáteční fázi dohodla, že se pokusí obě strany názorově sblížit ve věci tzv. stabilizačního balíčku, tzv. milionářské daně a dále toho, co se právě projednávalo v Poslanecké sněmovně a v čem existoval rozpor. Na této bázi se pak podle svých slov ujala komunikace, která až do kongresu ODS probíhala v politické rovině. „Ze strany obviněné nikdy nezazněla potenciální nabídka na nějakou pozici či funkci, obviněná nikdy neměla rozhodovací pravomoc. Dle výpovědi obviněné, byli pánové v čele se svědkem Petrem Tluchořem přesvědčeni, že svědek Ivan Fuksa, jako kandidát na post předsedy ODS, na kongresu ODS zvítězí. Jelikož se tak nestalo, rozjela se po kongresu ODS jiná jednání, u nichž obviněná opět byla pouze komunikátorem, osobou, která domlouvala schůzky,“ stojí dále v obžalobě.

V obžalobě pak následují pasáže z výslechů svědků. Těm dominují především lidé, kteří obdarovávali Nečasovu partnerku Janu: právník Karel Muzikář (množství kontraktů pod resortem dopravy, které si údajně přes Jaroslava Faltýnka zachovává dodnes), generální ředitel ČEZu Daniel Beneš, módní návrhářka Beata Rajská, bývalý finanční ředitel České pošty Martin Horák, ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, byznysmeni Tomáš Chrenek a Daniel Křetínský, lobbista Vladimír Johanes, pracovníci módních butiků. Napřímo snad jen Křetínský přiznal, že Janu Nagyovou obdaroval dvěma dárky. V textu kromě pasáží z výslechů svědků následují obsáhlé pasáže, jak se který sortiment nakupoval či vyměňoval. Přetisknuty jsou i části telefonních komunikací. Ani v jedné z nich ovšem Nečas nehovoří o úplatcích či uplácení poslanců. Namátkou můžeme vypíchnout: 

Z žádné komunikace prezentované státním zástupcem nelze přímo doložit, že v případě hlasování o úsporném balíčku, kterého se nakonec jmenovaní tři poslanci neúčastnili, šlo skutečně o úplatkářství. Žalobce případ tlačí k vyměření darovací daně a potrestání Jany Nagyové, dnes Nečasové.

„Jako osoba s vysokoškolským vzděláním, při vysoké ceně přijatých darů, které si musela být vědoma, nelze než učinit závěr, že obv. Mgr. Jana Nečasová (dříve Nagyová) musela alespoň v hrubých rysech vědět, že taková nikoli běžná darování podléhají zdanění a že na ni, jako osobu, která získala dary majetek v ceně celkově několika milionů Kč, dopadá povinnost podat přiznání k dani a povinnost daň zaplatit. Pokud však přiznání k dani nepodala a příslušnému správci daně ani jinak neoznámila, že přijala dary podléhající zdanění, musela pokládat za nutné a nevyhnutelné, že příslušná darovací daň nebude řádně vyměřena a zaplacena. Byť lze dovodit, že pohnutkou obviněné nejspíš nebylo samo zkrácení fiskálních příjmů státu, ale spíše její vlastní obohacení, následek spočívající v poškození zájmu státu na správném vyměření daně a na příjmu z takové povinné platby byl nevyhnutelným důsledkem opomenutí obviněné; byl druhou stranou téže mince – toho, že si obviněná ponechala peníze, které by jinak musela na dani zaplatit. Pro popsanou vědomost o nevyhnutelnosti následku je namístě dovozovat, že se nejedná jen o pouhé srozumění s ním, ale o jeho chtění,“ stojí v závěru 144stránkové obžaloby. Občan nechť si udělá názor sám.