„Určitě nás poškozuje, že tady většina médií a někteří politici na Rusy uplatňují kolektivní vinu,“ říká ParlamentnímListům.cz na úvod šéfredaktorka rusky psaných novin Pražský Express Irina Šulc. Uvádí nespočet příkladů, kdy takzvaná „divoká“ rusofobie těžce ztěžuje život Rusům, kteří zde žijí a dodržují místní zákony. Ostatně, jestliže se masivně mluví o ruské propagandě, proč něco neříct i o protiruských mediálních taženích.

Rusové proti Rusům

Redakce Pražského Expressu sídlí v jednom z činžáků nedaleko centra hlavního města. V druhém poschodí jde o dvě místnosti, kde pracují tři lidé. Běžná kancelář nízkonákladové tiskoviny. Paní Šulc, která je její spoluvlastnicí, hovoří obstojně česky. Když se jí reportér ParlamentníchListů.cz ve srandě zeptá, kolik peněz dostává od Putina a kolik od Sobotky, tedy od ruské a české vlády, vážně odpoví: „Od nikoho žádné peníze nedostáváme. Žijeme z inzerce a proto v dobách krizí bojujeme doslova o holou existenci.“

Jen o pár ulic dál stojí Dům národnostních menšin (DNM). Ruskou menšinu tam zastupuje Igor Zolotarev. V jeho tamní kanceláři sídlí i Sdružení krajanů a přátel Ruské tradice v Česku vydávající časopis Russkoje slovo. Druhým mozkem Ruské tradice je Alexej Kelin, který však Zolotareva vystřídal v pozici zástupce ruské menšiny v Radě pro národnostní menšiny při Úřadu vlády. Zhruba stejně, jako se na postu ruského prezidenta vystřídali Vladimir Putin s Dmitrijem Medveděvem. Řada organizací Rusů žijících u nás tyhle rošády kritizuje, protože má Ruská tradice k ministru pro lidská práva a rovné příležitosti Jiřímu Dientsbierovi dveře otevřené, což spojují s tím, že je skoro jedinou organizací ruských starousedlíků, která dostává státní podpory. Ostatně Ruská tradice dostala na Russkoje slovo za rok 2015 od ministrestva kultury dotaci 1 850 000 korun.

Vexlování se spolky

„Jde o cizince, kteří nejsou českými občany, takže nemohou být zahrnuti do pojmu ruská národnostní menšina. Ti se dále dělí na skupinu integrujících se cizinců, kteří se připravují na získání zdejšího občanství a akceptují demokratické hodnoty této země, a na skupinu neintegrujících se cizinců, kteří akceptují pohled Vladimira Putina, tudíž pokládají Evropu za prohnilou, degenerovanou a odsouzenou k zániku," řekl Kelin mimo jiné o ruských vydavatelích v jednom z rozhovorů pro ParlamentníListy.cz.

Naopak Šulc si stěžuje, že je pro česká média a většinu tuzemských politiků téměř jediným představitelem zdejší ruské menšiny právě jen Kelin. „Pochází od něj mnoho dezinformací. Pořád konstruuje nějaké kauzy, pořád ukazuje, jakou jsme pátou kolonou. Co znám lidi z ruských spolků, skoro každý s ním měl osobní konflikt. Ruská tradice všechny stále buzeruje. Na stránkách úřadu vlády se objevil seznam spolků, které jsou rizikem. Vyplývalo to z členů koordinační rady ruských spolků, která vznikla na půdě ruského velvyslanectví, ale třeba Pražský Express z ní odešel, což na vládě při psaní seznamu nikdo nezaregistroval. Na něm jsou u všech spolků i jména odpovědných osob, což není u žádné jiné menšiny. Prostě šikana. Žádala jsem o setkání s Dientsbierem, neuskutečnilo se. Asi mu to zakázali,“ zlobí se Šulc.

Seznam „neovlivnitelných“

Ostatně Alexej Kelin byl v redakčním týmu serveru Neovlivní.cz, který založila dlouholetá investigativní novinářka Sabina Slonková. Nyní už se tam jeho jméno neobjevuje a poslední článek, alespoň podle vyhledávače, pochází z přelomu roku 2015. Právě tento server má hned v záhlaví jako jednu z rubrik pojmenovanou Ruská stopa, která je rozdělena na politiku, byznys a média. Projekt, jak je na stránkách přiznáno, podpořila Nadace Open Society Fund Praha. Ostatně fond založil americký multimiliardář George Soros, jehož bohatství pochází ze spekulačních obchodů. Je přezdíván jako „Muž, který zruinoval Banku Anglie“. Za seznam byl server Neovlivní.cz kritizován s tím, že podobné seznamy ničemu nepomohou a v tomto kontextu byly zmiňovány seznam Židů v politice a seznam pravdoláskařů, které vytvořil Adam B. Bartoš.

„Je tam explicitně vnímána hrozba Ruska. Proč tam nemají rubriku Americká stopa, Čínská stopa či Islámská stopa? Dostal se tam třeba ruský web, který dělají mladí lidé a píše se v něm o kultuře a akcích v Praze. Dostal se tam za to, že měli na nějakém banneru pozdrav Lavrovovi. Nechápu. Nicméně si tak říkám, že kdyby třeba Parlamentní listy zveřejnily seznam rusofobů a získaly na to grant od nějaké ruské nadace, co by se asi dělo. To bych vám nepřála. Označení za ruské šváby by bylo asi tím nejmilejším označením,“ dodává k tomu šéfredaktorka Pražského Expressu.

Trápení paní Š.

Protiruské nálady vyvolané médii prý mnoha Rusům žijícím v Česku ztrpčují společenský, profesionální, ale i osobní život. S tím má Šulc vlastní zkušenost. Žije v Česku již osmnáct let, ale získání zdejšího občanství pro ni bylo doposud nedostižnou metou. „Mám dcerku, s níž jsme občankami různých zemí a nevím proč. V řádném termínu jsem požádala o české občanství. Odmítli mě, že jsem neuhradila v termínu zdravotní pojištění. Podala jsem rozklad a odmítli to podruhé. Přitom komise na Praze 13, kde bydlím, mi jej doporučila udělit. Nemají nic, co by mi mohli vyčítat. Dala jsem to k soudu,“ popisuje svou anabázi.

Nicméně možná i v jejím případě se začíná blýskat na lepší časy. Pražský Městský soud na konci loňského roku vydal rozsudek, který zrušil předchozí rozhodnutí ministerstva vnitra a vrátil věc k dalšímu projednání. Nyní se čeká na nové posouzení. „Vím, že většina lidí, co se ocitla na seznamu ze stránek úřadu vlády, má podobné problémy. Nedokáží získat státní občanství, přestože splňují dané podmínky a plně se integrovali do tuzemské společnosti," dodává k tomu pro ParlamentníListy.cz.

Protiruské nálady

Podle Šulc začaly protiruské nálady v Česku nabírat na intenzitě ve chvíli, kdy na serveru Echo24.cz vyšel článek o „pomníku okupantům“. Byl odhalen 15. února 2014 na Olšanských hřbitovech a na desce je v azbuce nápis ‚Na věčnou slávu a památku padlým vojínům internacionalistům a mírotvorcům‘. „Bylo to na počest veteránů z Afghánistánu a odhalili jej k pětadvacátému výročí odchodu z Afghánistánu. Veteráni komunikují s maminkou českého vojáka, který zemřel při misi v Afghánistánu. Nikolaj Martinov byl totiž původem Rus. O myšlence pomníku věděli všichni a nikdo neprotestoval. Včetně pana Kelina a Zolotareva, který pak událost komentoval. Po Krymu se z toho hodilo udělat symbol amorálnosti Rusů,“ podotýká. V tom s ní ale reportér ParlamentníchListů.cz nesouhlasí. V Jekatěrinburgu viděl a vyfotografoval pomník internacionalistům, kde je na jedné z mramorových desek napsáno: Československo 1968.

„Jako novinářku mě po Krymu překvapila antiruská kampaň v tuzemských médiích. Dost se totiž zaměřila na Rusy, kteří v Česku léta žijí, pracují a odvádějí daně. Začali se objevovat fanatičtí rusofobové. Na jedné horské chatě vyhlásili, že neubytují Rusy. Poslala jsem tam kvůli tomu kolegu a normálně ho ubytovali. Nutno dodat, že kvůli takovým projevům byly v Česku rozdány i pokuty,“ vysvětluje šéfredaktorka Pražského Expressu Irina Šulc a končí: „Podobného uplatňování kolektivní viny se prostě bojím!“

• Politika a společnost JINÝMA OČIMA