Satirická bajka Nicholase Bradburyho, pojatá jako volné pokračování Orwellova vzoru, má pobavit, ale také varovat před zjednodušenými interpretacemi světa. Terčem satiry není jako u Orwella totalitní komunistická diktatura, ale současný kapitalismus. Bradbury má k finanční tematice díky svému působení v bankovnictví blízko a podařilo se mu vtipně, s nadsázkou a nadhledem popsat ekonomické a politické mechanismy, které pod rouškou velkolepě vyprázdněných hesel o svobodě a rovnosti směřují k hromadění majetku i drancování zdrojů a nevyhnutelně vrhají svět do hluboké krize.

Bradbury svou Tržní farmu psal v roce 2008, když začínala ekonomická krize, a říká, že mu ani tak nešlo o vizi toho, co se stane, ale dával literární podobu tomu, co se právě dělo, reagoval na aktuální situaci. „Neměl jsem v úmyslu srovnávat současný kapitalismus s komunistickým režimem, ani jsem nechtěl říct, že kapitalismus je špatný systém. Spíše šlo o to, že je zneužitý a zkažený finančním sektorem, který získal příliš mnoho moci, víc, než systém unese,“ říká o motivech pro napsání své politicko-ekonomické satiry Nicholas Bradbury.

V knize je popsán princip vzniku krize a různé společenské role převzala prasata, slepice, králíci nebo lišky. V některých postavách lze rozpoznat i konkrétní politiky – postava ambiciózní bachyně Drbalky odkazuje na bývalou britskou premiérku Margaret Thatcherovou (v originále se bachyně jmenuje Scratcher), vrchní králík Benjamin zase odkazuje na Bena Bernankeho, amerického ekonoma, který v letech 2006–2014 zastával funkci předsedy Rady guvernérů Federálního rezervního systému USA.

Neoliberalismus připomíná totalitu

Tak jako u Orwela zvířata zavedla do slepé uličky zvrhlá ideologie, i u Bradburyho příběh nevede k dobrým koncům a je vidět, že autor věří, že ekonomika určuje společenské směřování. „Na lidské jednání má vliv spousta věcí, ideje, city a podobně, ale společnost jako takovou nejvíc ovlivňují ekonomické vztahy. Šlo i hlavně o to nějak vyjádřit, že nejde ani tak o tyto ekonomické vztahy, ale o to, jak jsou vykládány ekonomické zákonitosti. Jsem proti neoliberálnímu pohledu na ekonomiku, kdy jsou zákonitosti chápány jako přírodní zákony, s nimiž se nedá hnout, a ne jako pravidla, která ve společnosti vznikají za nějakým konkrétním účelem,“ říká Bradbury, podle nějž neoliberalismus v jistém smyslu připomíná totalitu, protože ospravedlňuje držení ekonomické moci malou elitou lidí, a vysvětluje to prostě tím, že ekonomika takto prostě funguje a jakýkoli zásah by byl považován za morálně nepřijatelný.

Od napsání Tržní farmy uplynulo sedm let, Nicholas Bradbury ale za tu dobu od počátků krize příliš nových faktů nezaznamenal a zřejmě by knihu dnes nepsal jinak. „Nic zásadního se za tu dobu nezměnilo, pokud jde o to, jak je systém nastaven. Změny se týkají jen toho, že se problém přesouvá z místa na místo, například Čína, která měla původně v roce 2008 velmi malé dluhové zatížení, tiskla peníze jak šílená a dnes má obrovský dluh. Jde jen o to, že dluhy, které za krize vznikly, se jen posouvají na jiná místa. Bankovní systém na západě je těmito problémy svým způsobem zahlcen ještě více než před těmi pěti šesti lety, a proto říkám, že problém nezmizel a nevíme, kdy a kde se znovu obnoví. Nevíme, jestli příští krize vypukne v Číně nebo v Německu, anebo úplně jinde. Hlavně se ale nikdo hlavní problém ani nepokusil vyřešit. Tím, že se vlády uchýlily k tištění peněz, problém jen odsunuly dál do budoucnosti,“ říká o současnosti Nicholas Bradbury.