Barbora Snopková chce dotáhnout do zdárného konce svůj boj se státem za to, že ji poslal na pět let do vězení za tunelování mělnické Liberty. Nebyla by první, u koho stát musel připustit omyl a přiznat dokonce odstupné – i když každý takový výjimečný případ, kdy se tak děje, je odlišný – stačí připomenout například kauzu Budišov a dnešní eurokomisařku Věru Jourovou (ANO), dříve však také spojenou s ČSSD.

Barbora Snopková však na rozdíl od Jourové (ta musela absolvovat vazbu, z ní byla propuštěna) musela i do vězení a velkou část trestu si odpykala. Podmíněně propuštěna byla v srpnu 2008 po třech a půl letech. Od té doby ale stále trvá na tom, že je a byla nevinná, a věří, že se očistí. I proto, jak přiznává, se domnívá, že zvítězila v boji s rakovinou. Dostala tím prý další čas na to, aby se jí podařilo očistit. Nijak příjemné soudní martyrium chce tedy podniknout znovu. Její snahy se liší asi nejvíce v tom, že většina odsouzených s nimi přichází ještě v době svého pobytu za mřížemi, ona na nich začala pracovat až poté, co vyšla na svobodu. Nutno hned na úvod říci, že ParlamentníListy.cz nemohou a ani nemají ambici suplovat soudy, nemají k dispozici ani kompletní spisové materiály jako soudy, a tak není v jejich silách odhalit to, kdo je viníkem a kdo postiženým. Přesto je možné z otevřených zdrojů i z vyjádření a některých úředních dokumentů sestavit průřez případem, a pokusit se tak nastínit, co vše se kolem kauzy dělo.    

Čisté ruce se staly osudnými jen v případě tunelu Liberty

Není to tak dávno, co se objevily na naší politické scéně snahy o další akci s názvem Čisté ruce. Jelikož se již v minulosti částečně prosazovala (za vlády premiéra Miloše Zemana), byla by tato nová akce pojmenována jako Čisté ruce 2. Proč se o tom zmiňujeme? V té první byla spuštěna právě kauza mělnické Liberty, která do vězení přivedla tehdejšího ministra financí a jeho poradkyni Snopkovou. Přesto zásadnějších výsledků, které se od ní očekávaly, dosaženo nebylo. Sám Miloš Zeman před časem přiznal na setkání politiků, ekonomů a podnikatelů, že neúspěch akce měla na svědomí též korupce v řadách vysokých policejních důstojníků, státních zástupců a soudců. Jako příklad uvedl kauzu takzvaného Berdychova gangu, justiční mafie nebo případ konkurzního soudce Berky. Ale vezmeme-li další fakta, Zemanova vláda v 90. letech v rámci akce Čisté ruce podala celkem 2 500 trestních oznámení. Jenomže ta byla podle Zemanových slov „zhruba ze třetiny odložena policií, u další třetiny stíhání odložili státní zástupci a poslední třetina skončila u soudů buď s osvobozujícími, nebo velmi mírnými důsledky“.

A tak se skutečně oprávněně asi Barbora Snopková může domnívat, že jedinou obětí (nebo úlovkem?) celé monstr akce byla ona spolu s Ivem Svobodou.

Snopková: Média selektivně přebírají informace. Fakta o nevině ignorují

„Ke kauze Liberta, prezentované jako výsledek akce Čisté ruce, se vyjadřují opakovaně média, politici i fyzické osoby. Jenomže všichni mají informace zprostředkované, selektivně vybrané médii, k vytvoření obrazu zavrženíhodných zločinců. Fakta o nevině nikdy nebyla zveřejněna. Ivo Svoboda a spolu s ním i dva další odsouzení, dostali trest bez ohledu na to, že žádnou trestnou činnost nespáchali. Trestní kauzou Libera byly naopak zakryty podvody, ke kterým došlo v průběhu privatizace státního podniku Továrny dětských vozidel Mělník. Ke svému tvrzení mám důkazy, a to ve spojení části takzvané trestní a záměrné opomíjené části obchodní,“ říká dnes Barbora Snopková.

A popisuje standardní postup k vytváření ‚vhodných kauz‘, který podle ní je v Česku opakovaně vytvářen a praktikován. „Nejprve bombastická zpráva médií o spáchání údajných trestných činů. Občan je následně bombardován částkami v desítkách a stovkách milionů korun. Následuje uvalení vazby, mediální vystoupení státního zástupce. Státní zástupce pro média uvádí výši trestu, která tyto zločince čeká – je většinou stejná, či dokonce vyšší než za vraždu. Zde nabízím porovnání s výší trestu uděleného švýcarským soudem (v dosud nepravomocném rozsudku) za údajnou trestnou činnost při privatizaci Mostecké uhelné společnosti (MUS), v řádu miliard korun (viz pozn. red. níže). Nejvyšší trest padl v délce čtyř a půl roku spolu s pokutou 200 tisíc korun. U nás ale nastává devastace osobního a profesního života i zdraví obviněných. Přesto se domnívám, že i politik či osoba veřejně známá by měli ale mít nárok na spravedlivý a rychlý proces,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz Barbora Snopková svůj pohled na věc.

Největší omyl: Že ‚král je nahý‘, nikdo neřekne…

A tak, jak uvádí dále – se neinformovaný občan raduje, že konečně na někoho došlo. Politici prohlásí, že pokud je obviněný nevinný, jistě to prokáže nezávislý soud. „Totéž si myslí i obvinění a věří, že příčetný soudce musí tento nesmysl smést ze stolu. To je ale největší omyl v této zemi. Ono je obtížně představitelné, že po mediální masáži a vytvoření zločineckého obrazu stíhaných osob, vazbě, případně i výkonu trestu, by se našel státní zástupce či soudce, který by přiznal svoje pochybení a řekl, že: ‚král je nahý‘,“ domnívá se Snopková.

A tak – podle jejího scénáře podobných případů, prý po drtivém nástupu nastává období několikaletého přípravného řízení. „Kdeže je pak rychlý a spravedlivý proces! Z toho je vidět, že v době počátku kauzy orgány činné v trestním řízení neměly podezření hraničící s jistotou, že trestné činy byly spáchány. Zdá se, že je napřed sděleno nějaké – jakékoli obvinění – po kterém se mohou policie a státní zástupce začít přehrabovat v soukromí obviněného, jeho rodiny a přátel. A hledat. To by v tom byl čert, abychom něco nenašli. Konkrétních důkazů o tom, že postup trestního řízení kauzy Liberta byl v rozporu s fakty, zákonem i zdravým rozumem, mám mnoho a jejich výčet by vydal na celý spis. Jde především o výběrový přístup státních zástupců a soudců k důkazům, kdy svědectví a dokumenty svědčící ve prospěch obviněných jsou potlačovány, zlehčovány, nejsou zveřejňovány. Naopak dochází k nezákonnému ovlivňování svědků a vyrábění důkazů ze strany státního zástupce a soudu,“ posteskla si Snopková, bývalá velice vlivná žena sociální demokracie.

Údajné důkazy, které nikdo nechce vidět?

A jelikož je přesvědčena o tom, že její boj za obnovu procesu, který by ji i ostatní obviněné očistil, je na místě, přidává i dva důkazy svého tvrzení. Jak dodává, považuje je za klíčové, poněvadž byly vydané samotnou justicí a nejde v nich tedy o názor odsouzených.

1. Stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství v Brně z data 16. září 2005 zpracované k dovoláním odsouzených, kteří již v té době byli ve výkonu trestu, kde sám tento orgán dohlížející nad dodržováním zákonitostí v tomto státě, vyjadřuje svůj právní názor na absolutní absenci subjektivní stránky viněné trestní činnosti a navrhuje Nejvyššímu soudu rozsudek zrušit a vrátit zpět Krajskému soudu v Praze (viz přiložený dokument rozhodnutí soudu). Nejvyšší soud v Brně se překvapivě k tomuto dokumentu ale ve svém rozsudku nevyjadřuje, ani se s ním nevypořádává (a to ani okrajově). (Dokument)

2. Rozsudek Městského soudu v Praze z 21. listopadu 2007, který ve zdůvodnění uvádí skutečnosti, které vylučují, že se odsouzení mohli dopustit trestných činů, které jsou jim kladeny za vinu. Jde o rozsudek k obchodní žalobě Liberty o náhradu škody způsobené privatizací. Pochybení při privatizaci potvrzuje, náhradu ale nepřisuzuje z důvodu údajného promlčení. Jako osobu odpovědnou za zásadní pochybení v privatizaci a nepředání majetku v řádu desítek milionů korun, uvádí rozsudek jmenovitě hlavního svědka obžaloby v této trestní kauze. (Dokument)

V době, kdy zazněl tento verdikt, se ale už nekonala žádná mediální smršť, vyšel jediný článek v MF Dnes. Bylo v něm konstatováno, že si Barbora Snopková vyslechla rozsudek, že Liberta byla vytunelována před jejím příchodem. Pozornost to vzbudilo tudíž pramalou.

Státní zástupce byl nekompromisní

„Návrh na obnovu řízení v kauze Liberta s mnoha dalšími důkazy k povolení obnovy, které jsem podala v roce 2011, byl projednáván až 22. srpna 2012.  Státní zástupce Petr Jirát ke stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že ho nezajímá a k ničemu nezavazuje. K důkazní a důvodové části rozsudku Městského soudu v Praze prohlásil opět výslovně, že ho nezajímá. A to přesto, že jsem upozornila, že ve zdůvodnění rozsudku je řada skutečností svědčících o možném spáchání řady trestných činů konkrétními osobami nejen v průběhu privatizace. Tomu, že obnova řízení nebyla povolena, se nelze divit. Vždyť o případném pochybení rozhoduje stejný státní zástupce i soudy, které již rozhodly při odsouzení. Kdo uzná svoji chybu? A nelze přece znevěrohodnit státního zástupce, který je nyní žalobcem také Davida Ratha…“ přiznává své domněnky Barbora Snopková.

Údiv pak u ní vzbuzuje, že důkazy odhalující to, že při privatizaci a následném hospodaření Liberty ještě před příchodem odsouzených došlo k řadě trestných činů, včetně vydání nekrytých akcií státem v privatizaci, státní zástupce i soudy pomíjejí.

Poškození Liberty bylo poškozením i občanů, upozorňuje Snopková

„Vždyť poškození Liberty při privatizaci znamená také poškození všech občanů, kteří v dobré víře, na základě nepravdivých údajů o ekonomickém subjektu uvedených v prospektu emitenta, získali v 1. kole kuponové privatizace za své body akcie Liberty, a dokonce těmito akciemi byl vyplacen značný restituční nárok. Česká republika emitovala 13 075 kusů akcií na jméno v hodnotě 1000 korun a 89 645 kusů akcií na majitele v hodnotě 1000 korun, které nebyly kapitálově kryté, a proto byly bezcenné. To přece lze nazvat jednoznačně podvodem,“ pokračuje Barbora Snopková.