Na radnici dlouho nevydržel, přesto se jako pamětník objevuje i v diplomových pracích a je zván na vzpomínkové akce, zejména jsou-li spojeny s připomínkou předrevolučních či raných „sametových“ let. Začněme od Charty 77…

Smekal před nimi. On už škatulku měl

První porevoluční starosta severočeského Chomutova byl aktivní již nějakou dobu před listopadem 89. Spolu s lidmi kolem Charty tehdy vytvořili nezávislý ekologický výbor – například s Ivanem Dejmalem, který následně jeden čas působil jako ministr životního prostředí. „Vydávali jsme ekologický bulletin. A to samozřejmě byla činnost, která – tak jako Charta – upozorňovala. Výbor byl nespravedlivě stíhaný – za to, že mapoval ekologickou oblast těch problémů, které se objevily v té naší československé společnosti,“ připomíná, kde tak nějak jeho boj za dobrou věc začal, aniž by myslel na jakoukoli politiku.

„Ze začátku to byla moje aktivita, ale já jsem tam velice hluboce smekal před všemi, kdo tu petici tenkrát podepsali. Z Chomutovska šlo o tři sta lidí,“ vyprávěl s dovětkem: „Ve chvíli, kdy podepíšete Chartu, se přesunete trošičku do jiné sféry. Státní policie vás má někde zaškatulkovaného. Při každém výročí se přijímají nějaká opatření. Sledují vás, s kým se stýkáte, co děláte. V ten okamžik se člověk překlopí někam jinam. To znamená, že iniciativa ode mne není až tak statečná jako počin lidí, kteří připravenou petici podepsali.“