Čtyřikrát jsem málem umřel, vy zrůdy. Zoufalý dopis invalidního Milana

22.07.2012 10:22 | Zprávy

PŘÍBĚH Půl života prožil v ústavech, půl na ulici. Přestože je vyučený malíř a lakýrník, nemůže najít dlouhá léta práci. Proto se účastní každé větší protivládní demonstrace a kritizuje režim. O ministru financí nemluví moc příznivě. Je pohublý a má nervy na pochodu. Teď dostal Milan Farkaš další byrokratickou ránu.

Čtyřikrát jsem málem umřel, vy zrůdy. Zoufalý dopis invalidního Milana
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Dítě ulice Milan Farkaš

„Doplatek na bydlení je odejmut z důvodu nízkých nákladů na bydlení.“ Takovou podivnou formulací odůvodnili úředníci pobočky úřadu práce v Berouně své rozhodnutí, že jedenatřicetiletému Milanovi Farkašovi už nepřispějí na bydlení. Vyzáblý muž se po životě připomínajícím americký horor konečně ocitl v azylovém domě, kde ho nikdo nezneužívá, nebije a neponižuje, ale kvůli dost nesmyslnému verdiktu pracáku si zde nebude moci dovolit bydlet.

Příběh Milana

Milan vypadá jako by zrovna vyšel z nacistického tábora v Osvětimi. Je dost vyhublý a v depresích. Narodil se v Mostě, ale už si na to nepamatuje. Dětství i mládí strávil v Dětském domově v Duchcově. Dokončil tam učňovský obor malíř, lakýrník. „Odtud vede cesta jen do vězení,“ rozloučil se s ním prý tamní ředitel. Na cestu do života dostal dva tisíce korun. Skončil v dalším ústavu, pak se dostal domů. Matka ho nejdřív nebrala na vědomí. Údajně na něj vytáhla i nůž. Svou sestru hledal přes televizní pořad Pošta pro tebe, nenašel.

Střídal azylové domy po republice a ulici. V Teplicích bydlel na střeše domu u hlavní třídy přivázaný provazem. Bál se, ale někde spát musel. Po ústavech strávil drahná léta. Někde ho bili vychovatelé, jinde klienti. Několikrát prý utekl zubaté z lopaty, několikrát musel snášet mlácení lopatou, koštětem, botami. Bránil se a tak si vysloužil nálepku potížisty. „Vykašlal jsem se pak na život a bral perník, kradl a bil se s každým, kdo mi nadával. Život na hovno,“ vzpomíná pro ParlamentníListy.cz.

Ostatně jeho pohublost pochází z prý neléčitelné hypotrofie svalů, problémů s klouby a bolestí žaludku. Proto trávil dlouhé měsíce i po nemocnicích. „Nevytváří se mi svaly v těle. Základ držím, ale navíc nic. Vážím kolem čtyřiceti kil. Léta mě dávali do kupy a nic. Nemocnice v Motole či Ústí nad Labem znám jak své boty. Prali do mě prášky, strkali do mě hadice a tím mi akorát podělali psychiku. Jsem nervák, kterej na ulici zažil všechno. Za nic se ale nemusím stydět. Naopak, ať se stydí ty zrůdy u moci,“ vynáší naštvané soudy muž, jenž kvůli skepsi několikrát páchal sebevraždu.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Ing. Martin Kolovratník byl položen dotaz

Dálniční známky a elektroauta

Dobrý den, pane poslanče, vidíte alespoň náznak logiky v tom, že elektroauta jezdí po dálnicích zadarmo? Copak ony neopotřebovávají povrch vozovky stejně jako auta se spalovacími motory, a to v řadě případů i víc díky těžké baterii? Děkuji za odpověď.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zrušení koncertu klavírní legendy smrdí politikou. Církev žehnala Prague Pride

14:25 Zrušení koncertu klavírní legendy smrdí politikou. Církev žehnala Prague Pride

Tříkrálový klavírní koncert české legendy jako politická akce? Podle Českobratrské církve evangelick…