Lidé nejčastěji posílají sumy, pohybující se okolo tisíce korun. Sto padesát tisíc ale poslal například podnikatel Ján Trgiňa (více ZDE), sto tisíc pak lékař Jiří Petr, dále stejnou sumu Martin Ducháč, Jiří Michal, nebo společnost Sentis.

Pražskou společnost Sentis napůl vlastní Američan John A. Quill a podnikatel Jiří Blahůt. Muž stejného jména i data narození byl v letech 1979 až 1980 veden jako důvěrník komunistické vojenské kontrarozvědky.

Takzvaný důvěrník se ke spolupráci s StB se přímo nezavázal, neměl oficiálně krycí jméno (respektive neznal své krycí jméno, pod kterým byl evidován jeho svazek). Předával především informace z různých databází a registrů, ke kterým měl přístup v zaměstnání či jiné činnosti. Upozorňoval na protispolečenské jedince a chování, případy konspirace a špionáže v průmyslových podnicích či divadlech atd., staral se o sledování či fungování kupříkladu konspiračních bytů, konspirační skupiny, měl také na starosti různé protikomunistické provokace a podobně. "Déčko" byl buď jedinec, který se měl později stát spolupracovníkem StB na vyšší pozici (například agentem), a proto byl v pozici "D" sledován a testován.

Jiří Blahůt se podle dokumentů Archivu bezpečnostních složek agentem nestal. Jeho svazek důvěrníka byl skartován v březnu 1987. StB ho tak zřejmě vedla ve svých evidencích za doby povinné vojenské služby.

Disident se svazákem

Sto tisíc korun pak Jiřímu Drahošovi poslal i někdejší známý politik Pavel Bratinka. Vystudovaný jaderný fyzik byl zakládajícím členem a předsedou liberální-konzervativní pravicové strany - Občanské demokratické aliance.

Až potud by bylo vše v pořádku. Jenže Bratinka se po odchodu z aktivní politiky stal lobbistou. Spolu se svým kolegou z ODA Liborem Kudláčkem, Jiřím Růžkem a Pavlem Štalmachem založili poradensko-lobbistickou firmu Euroffice Praha – Brusel. Spolumajitelem firmy, složené z disidentů, respektive odpůrců komunistického režimu, se překvapivě stal i někdejší svazácký boss, poslední předlistopadový předseda SSM, a dnešní nekompromisní byznysmen Martin Ulčák.

„Martin Ulčák přišel po roce fungování naší firmy a koupil si akciový podíl od ostatních akcionářů formou navyšování základního jmění. Měl zájem o to, co děláme. Byl činný v průmyslových oborech hutnictví a doly, se kterými integrace do EU těžce zamává. Viděl, že nabízíme poradenství zaměřené na EU, ať už jsou to informace z EU, nebo lobbing ohledně implementace evropských pravidel u nás, rady jak dostat peníze z fondů EU. Nesmírně ho to zaujalo, neboť to považoval za důležité pro jeho obory i za perspektivní byznys,“ odůvodnil kdysi bývalý disident vstup svazáckého pohlavára do společnosti Bratinka v týdeníku Euro. A pokračoval: „Martin Ulčák je člověk velmi přesného myšlení, a proto se u nás objevil. Dal nám již spoustu tipů, jaké produkty bychom měli dělat. V některých případech již i přímo zprostředkoval obchod s lidmi, které znal. Je to přínosný člověk... ...Nevím o něm, že by dělal něco špatného. Nevím o něm ani nic takového, že by byl třeba agentem StB. Je to člověk stejného ranku, jako byli dva z mých příbuzných, kteří byli vysoce nomenklaturně postavenými členy KSČ.“ Disident a svazácký boss tak spolu léta úzce spolupracovali. Pavel Bratinka se z lobbistické firmy vypsal až letos v lednu kvůli odchodu do důchodu.

Jak mohou být některé sponzorské dary ošidné, by mohlo vyprávět například hnutí ANO. To například před časem dostalo dar od tabákové firmy po hlasování o protikuřáckém zákonu, nebo jiný od zbrojaře, který krátce nato získal zakázku za 255 milionů na ministerstvu vedeném místopředsedou hnutí.