Tak už to začalo?

Motto.

Zatímco Česká republika vynakládala obrovské prostředky na účast českých vojáků v afghánském dobrodružství, v němž díky českým politikům, při vší úctě k výkonu a obětem nasazených českých vojáků, pomáhá především vytvářet zdání „mnohonárodnosti“ této zahraniční operace USA proti islámu a islámským radikálům, tak na Letné za ministerstvem vnitra proběhla veřejná, dobře organizovaná demonstrativní hromadná motlitba tří stovek nejen českých muslimů.

S čím si vlastně zahráváme?

Krvavý pátek. V tomto duchu hovoří média o útocích v Kuvajtu, Francii, Tunisku i o útocích v Iráku a Sýrii (stojících tak trochu ve stínu těch prvních tří zmíněných), k nimž došlo 26. června a které spojuje jediné – islám jako náboženské vyznání jejich pachatelů, a ve většině případů i obětí. Ostatně islamističtí radikálové se už v pátek přihlásili k atentátu na šíitskou mešitu v Kuvajtu, kde zahynulo podle dostupných informací 27 lidí, a v sobotu rovněž k útoku v Sousse, který si vyžádal 39 životů. Tato tragédie se navíc bezprostředně dotýká Evropy, odkud pocházela naprostá většina obětí, a jen se štěstím minula české rodiny, trávící zde svou dovolenou.

Komentátoři hledají spojitosti, konstruují domněnky o koordinovaných akcích ze strany Islámského státu (IS) a předhánějí se v úvahách nad pohnutkami pachatelů jednotlivých teroristických útoků. Nemohu a nechci spekulovat o tom, co vedlo nenápadného tuniského studenta Sajfaddína Rizkího, aby pomocí kdoví jak získaného samopalu a granátů zaútočil na nic netušící bezbranné turisty na hotelové pláži; nebo zaměstnance americké firmy Air Products nedaleko francouzského Lionu, Yassina Salhiho, aby uřízl hlavu svému francouzskému šéfovi, pověsil ji spolu s islámskou vlajkou na plot objektu a poté se pokusit vyvolat výbuch uskladněných tlakových lahví plných acetonu a kyslíku. Je však nesporné, že k těmto útokům došlo jen pár dnů poté, co mluvčí Islámského státu výzval příznivce této organizace, aby o letošním ramadánu, který je vymezen daty 18. června až 17. července, vystupňovali své akce proti jejím nepřátelům a nevěřícím. Ledacos nasvědčuje tomu, že tato výzva byla vyslyšena.

Bez ohledu na místo, kde došlo o „krvavém pátku“ k útokům, a na osobu či osoby útočníků, mají všechny tyto – z našeho pohledu – tragédie, z pohledu pachatelů jde o vítězství islámu, jedno základní pojítko – typicky islamistické pohrdání životem jak vlastním, tak obětí, a dále snahu způsobit „nevěřícím“ či „nepřátelům“ maximální škody a vyvolat v nich co největší strach krutostí a cyničností akce. Paradoxem přitom je, že nejkrutějšími islamistickými teroristy současnosti (alespoň prozatím) nejsou nějací utečenci z Afriky, zvyklí na zabíjení, ale podle pasu Francouzi či Britové, jejichž rodiny často žijí v těchto evropských zemích již několik generací. Stejně tak se může úředně jednat o Němce, Američany nebo dokonce Čechy. Na černé Afričany s jejich mačetami, s naprosto odlišnou kulturou, při současném postoji evropských vlád ostatně asi také brzy přijde řada.

Nemohu si nevybavit slova premiéra Sobotky z nedělních Otázek Václava Moravce o tom, že od počátku letošního roku bylo na území ČR zachyceno celkem 2500 nelegálních migrantů. To znamená oproti stejnému období minulého roku nárůst o neskutečných 42 procent. Tato informace sama o sobě zákonitě popírá jeho následující slova, že nejsou žádné signály o verbování radikálů pro teroristické operace v islámské komunitě na území ČR. Obávám se, že v tomto bodě je pan premiér až nebezpečně velkým optimistou a že opak je pravdou. Znalci problematiky vědí, že do islámských komunit je pro „nevěřící“ prakticky nemožné proniknout, a informátoři se z mnoha důvodů získávají jen velmi těžko. Navíc minimálně jedna důležitá bezpečnostní služba ČR, služba obranného zpravodajství, je téměř ochromena v důsledku dlouhodobé odborné a personální devastace, jejímž vyvrcholením byla kauza „Nagyová“.

V ČR přitom už dnes působí minimálně několik tisíc (!) registrovaných praktikujících muslimů, většinou sunnitů, dobře organizovaných a tvořících uzavřené komunity. Jejich členové prokazatelně aktivně sondují možnosti, jak využít slabosti naší společnosti k získání většího prostoru, k prosazení staveb dalších mešit, modliteben a tzv. islámských kulturních center, kde podle zahraničních zkušeností nejčastěji vznikají buňky dogmatických islamistů, z nichž se rekrutují tzv. „radikálové“. Je zvláštní, že této činnosti, na rozdíl od kalhotek různých hvězdiček bulváru, věnují česká mainstreamová média jen minimum pozornosti. Stejně jako faktu, že jakékoliv silácké řeči vlády a pana premiéra o odmítání kvót a dobrovolnosti přijímání imigrantů jsou v této souvislosti zcela „mimo mísu“ a postrádají jakýkoliv smysl.

Zlomovým momentem, který dal muslimským snahám v ČR „zelenou“, byla podle mého názoru reakce na veřejný požadavek ředitele Muslimské unie v ČR Muhamada Abbase v Hyde Parku České televize z 15. 1. letošního roku. Požadoval zde věc v právním státě naprosto nemyslitelnou – připustit (jako „výjimku“ pouze pro muslimy) v ČR existenci paralelního právního řádu, založeného na právu šaríja. Naprosto nepochopitelně pro mě jako občana ČR tento výrok nevyvolal okamžitou ostrou reakci ministerstev spravedlnosti a vnitra a vzápětí jednoznačné odsouzení ze strany premiéra Sobotky. Politická reprezentace státu tím dala bez ohledu na zájmy většinové společnosti jasně najevo, že je ochotná ustupovat požadavkům nepřizpůsobivé a netolerantní části české muslimské populace, která se stále radikálněji a hlasitěji vymezuje vůči našemu způsobu života – bez respektu k našim zákonům a zvykům, bez ohledu na to, že oni přicházejí žít k nám, ne my k nim. A tento trend se bude dále zhoršovat s tím, jak bude přibývat radikálních imigrantů muslimského vyznání, legálně nebo ilegálně se pohybujících na území ČR, kteří nacházejí v islámských komunitách na jedné straně relativně bezpečný úkryt a zázemí a pozorné posluchače a možné následníky na straně druhé.