Výrazně odlišný pohled na jedno z klíčových období našich moderních dějin, než má většina současných historiků a politiků, nabízí kniha Svoboda zrozená v boji, kterou s podtitulem Revoluční léta 1944-1948 věnují autoři blížícímu se 70. výročí osvobození Československa od fašismu. Zdůrazňují, že toto časově krátké období čtyř let znamenalo pro československou společnost převratné změny, počínaje vyvrcholením odboje přes osvobození až k budování nové lidově demokratické republiky, a že to vůbec nebyly snadné roky. Zahrnovaly totiž konečnou porážku fašismu, odstraňování válečných škod, obnovu hospodářství, materiální nedostatek, přídělové zásobování, rozsáhlou migraci obyvatelstva, ale i politické zápasy.

Zároveň to však byl i čas těžce vybojované svobody, plný nadějí, optimismu, obětavosti, bezplatných brigád a radosti ze společné práce. Alespoň tak ho podle autorů prožívala značná část poválečné generace. Mnozí dnešní historici nad touto dobou s nepochopením kroutí hlavou a nazývají ji "zblázněnou“. Ne však autoři této publikace, kteří přinášejí poněkud jiné svědectví o velké době, než na jaké je veřejnost ze sdělovacích prostředků i literatury v posledních více než dvaceti letech zvyklá. Důvody odlišného pohledu lze vyčíst už z poděkování autorů za to, že tato kniha mohla úspěšně vyjít, které je adresováno především středočeskému KV KSČM v čele s poslancem Stanislavem Grospičem. Předmluvu napsal Miroslav Grebeníček.

Část dnešní pravice osočuje z kolaborace většinu národa a snižuje úlohu odboje

Hodně kontroverzí určitě vzbudí kapitoly, které se zabývají postihem kolaborace, odsunem a osidlováním pohraničí. Autoři připomínají, že provedení tzv. očisty bylo jedním z důležitých úkolů lidově demokratické moci, jak se vypořádat se zradou a kolaborantstvím a rozbít protinárodní reakční ideologie, ze kterých zrada vyrostla. "Důsledné uskutečňování očisty postihovalo především kolaborantské živly z majetných vrstev, a tak se Ministerstvo spravedlnosti, které bylo v rukou národních socialistů, pokoušelo očistu zpomalovat a zmírňovat. Ve veřejnosti vzbudil například nespokojenost zdlouhavý proces se členy protektorátních vlád a relativně mírné tresty, které dostali,“ uvádí se v publikaci.

Pravicové strany se prý snažily relativizovat vinu zrádců, vytvářet mínění, že kolaborace je věcí svědomí a politického názoru, ale ne zločinem. Z jejich řad se v souvislosti s očistou ozývaly hlasy o mstě a závisti. Mezi obviněnými i potrestanými za přílišnou vstřícnost vůči špičkám nacistického okupantského režimu byli i někteří známí umělci a producenti M. Havel, V. Burian, L. Baarová nebo A. Mandlová. "Dnes je chování řady tehdy stíhaných kulturních pracovníků za jejich vystupování během protektorátu paušálně omlouváno a bagatelizováno, je relativizována hranice mezi odbojem a kolaborací. Naopak někteří současní pravicoví činitelé osočují z kolaborace většinu národa a zároveň snižují úlohu odboje,“ kritizují autoři.

Dnešní optikou osidlovali pohraničí jen prospěcháři, zlatokopové a rabovací gardy

Uvádějí, že posuzování provinění jednotlivých osob bylo náročným procesem, do něhož se někdy promítaly i politické tlaky a osobní vztahy, a tak dvě třetiny případů neskončily odsuzujícím rozsudkem. To potvrzuje zpráva k Národnímu shromáždění z 29. května 1947, podle níž z více než 132 tisíc podaných trestních oznámení skončilo žalobními návrhy 38 316 případů. Odsouzeno bylo celkem 30 142 osob, jimž bylo uloženo 778 trestů smrti a 741 trestů doživotního žaláře. "K obviněným před Národním soudem patřil také průmyslník Jan Baťa. V nepřítomnosti byl uznán vinným za zločin proti státu a odsouzen k 15 letům těžkého žaláře. Jeho podnikatelský majetek byl následně zkonfiskován. O tom, že prezidentské dekrety nejsou vyhaslé, svědčí letitý spor rodiny Baťů s českým státem,“ píše se v knize.