„Mají velký problém s Ruskem a se separatisty,“ uvedla Ryndová na besedě před několika přítomnými, bezprostředně po projekci filmu na obranu Lotyšska.  

Kremelské manipulace

A jak se divákům  dokument líbí? „Hodně na náš film reagují. Když jsme byli na festivalu dokumentárních filmů v Lyonu, tak jsme tam měli nějaké Rusy, kteří žijí v západní Evropě, a jich se to nějak dotklo,“ postěžovala si. „Zůstali na projekci, ale pak tvrdili, že to takhle není. Ale to není možné zmanipulovat, když tam slaví konec druhé světové války,“ komentovala záběry oslav ruské menšiny, kde se objevovaly rudé prapory se Stalinem a vykřikovala se hesla podporující Vladimira Putina. „To se tam nedá zmanipulovat, tak to bylo natočeno,“ obhajovala film Ryndová. „Lotyšsko se dnes cítí jako samostatný stát a lidé, kteří nemají jeho občanství, prostě nemohou volit,“ konstatovala dále. Měla zřejmě na mysli několika settisícovou ruskou menšinu, takzvané neobčany, kteří  na území Lotyšska nemají volební právo ani třeba nesmí cestovat. „Stejně jako u nás lidé, kteří nejsou členy EU; můj muž je Američan, a i když tady má trvalé bydliště, tak nemůže volit, protože nemá občanství,“ vysvětlovala přítomným a obhajovala restrikce.

„Rusové to vnímají tak, že pořád pobaltské republiky stejně jako Ukrajina nebo Kazachstán jsou sféra jejich vlivu. Takže k tomu, co je v Unii normální, že volí jenom občané EU, jim to připadá nesprávné a Lotyši se tomu brání.“ Tito lidé jsou prý nebezpečnou válečnou hrozbou. Oslavami Dne vítězství dokládají své separatistické tendence, byť se jedná o staré hrdiny, veterány druhé světové války.

Jednoznačně s Ukrajinou

„Když se trochu pouštím na tenký led, strávila jsem tam po etapách měsíc a mluvila jsem s dvaceti Lotyši, kteří jsou vzdělaní,“ konstatovala Ryndová dále. „Nemluvila jsem se separatisty.“ Lotyši podle ní s Ukrajinou soucítí. „Když skončil SSSR a bývalé státy mají  samostatnost, tak jsou jednoznačně proukrajinské… Národ, který je na hranicích s Ruskem, to má těžké. Rusko se velmi snaží si tam uchovat sféru vlivu, to v Lotyšsku a Litvě. Estonsko je na tom poněkud jinak, to je blíže Skandinávii,“ vysvětlovala přítomným.

Hranice jak cedník

Na otázku z publika, jak je možné, že třeba na rozdíl od slovensko-ukrajinské hranice je zdejší „čára“ neuvěřitelně prostupná, uvedla: „Tato živá hranice s Ruskem a EU, na rozdíl od Slovenska, se zdá drsnější. To jsou paradoxy. Jednak ostnaté dráty, které vedou kilometry, a pak najednou končí a není tam nic. A přes to chodí lidi z Asie, kteří se snaží dostat do Unie. Já si to vysvětluji jako jeden z paradoxů, že to nikdy není úplně dokonalé, že jsou místa, která jsou zadrátovaná, a pak zas jiná, kde se dá v pohodě projít a hlídky to prostě  nezvládají uhlídat,“ informovala přítomné Ryndová. Jak je uvedeno ve filmu, zachytí se na hranici i třeba tisícovka Vietnamců a lidí z Asie denně, ale kolik jich projde, těžko říci.

Česko vydává politické vězně jak na běžícím pásu

„Ansise jako geniálního matematika Česko vydalo Lotyšsku,“ uvedla k jedné problematické postavě z dokumentu Ryndová. Jednalo se o mladého muže, který při protestech v Rize hodil kámen na budovu parlamentu. Neomluvil se jako ostatní, kteří dostali pak jen několik hodin veřejných prací, ale měl si jít „sednout na tvrdo“. Proto utekl do Ruska, kde se několik měsíců schovával. A protože měl v Lotyšsku ženu a dceru, nelegálně je navštívil, a překročil tedy hranice zpět z Ruska do EU. Odjel pak do České republiky, kde chtěl studovat, ale byl zde našimi orgány zatčen. Jeho matka i řada aktivistů upozorňovala, že jde o politického vězně, leč marně. „V loni v létě jej propustili z lotyšské věznice. On odtamtud psal, protože podle statistik Amnesty International jsou velmi drsné a bál se o život,“ popsala aktuální situaci Ryndová. „Takže přežil, odpykal si svůj trest a nyní je na svobodě.“

Co s nimi? Kam s nimi?

Jak je uvedeno v popisu dokumentu, BBS označila hranice Lotyšska a Ruska za místo, kde konflikt přeroste ve třetí světovou válku. Bude za to údajně moci rozpínavé Rusko a jeho separatističtí podporovatelé (nebo jejich potomci), kteří se dostali do země ještě za SSSR, aby prý poruštili tento pobaltský národ. Po pádu Sovětského svazu zde zůstali a jsou bezpečnostním rizikem, se kterým si neví rady ani vláda země, ani EU.