Vy jste se několikrát hodně kriticky vyjádřil k romské minoritě. Máte nějaké osobní zážitky, nebo odkud se bere tento váš pohled?

Vnímám to podobně jako veřejnost a v tomhle mám stejný názor jako většinová společnost. Na Cikány lidé nadávají u piva či v obýváku, neboť vnímají, že toto téma je nepatřičné a tabuizované. Protože o problémech s tímto etnikem mluvím otevřeně, komentuji bez přibarvování skutečnosti, takže jsem si vysloužil označení extremisty a rasisty. Budu se s tím muset naučit žít.

Negativní postoj velké části většinové populace k Romům se formuje dle projevů, které charakterizují nemalou část tohoto etnika. Shrnuto: povalečství, příživnický způsob života se zneužíváním našeho sociálního systému, neplatičství, neschopnost dlouhodobé systematické činnosti, jako je zaměstnání či vzdělávání, dále kriminalita, promiskuitní a incestní sexuální praktiky v komunitách, nedodržování všech základních norem a pravidel občanského života a soužití. Je mi upřímně líto těch Romů, kteří chtějí žít jako většina občanů této země, chtějí pracovat, platit daně, dodržovat zákony. Dlouho a velmi obtížně budou ten negativní obraz opouštět a překonávat nedůvěru. 

A co říkáte na to, když naši zemi některé státy odsuzují jako rasistickou?

Já jsem členem meziparlamentního shromáždění Rady Evropy. Tam znovu a znovu slyšíme odsudky České republiky jako nejvíce rasistické země ve vztahu k romské minoritě. Ve výročních zprávách Ministerstva zahraničí USA se sveřepou pravidelností opakuje kritika ČR jako země, diskriminující Romy. Kritika a postoje některých západoevropských zemí se změnily poté, co hordy rumunských Cikánů paralyzovaly některá italská a francouzská města, Kanada a Velká Británie po získání vlastních zkušeností upravily udělování víz Romům. U Evropského soudu pro lidská práva jsem ke svému překvapení zjistil, že právní servis Cikánům poskytuje jakási skupina právníků v New Yorku a výsledky soudních procesů Cikáni versus Česká republika jsou hodně odvislé od složení soudního senátu. Jiný názor mají soudci ze zemí, kde je výrazná cikánská komunita, jako jsou Maďarsko, balkánské země, Francie, Španělsko, Slovensko, a jiný soudci ze zemí, kde přímá zkušenost chybí, jako jsou skandinávské země, či Německo a Rakousko. O pověst naší země jako rasistické se hodně zasloužili různí aktivisté a pseudohumanisté, nejrůznější vládní agentury, lidskoprávní spolky, občanská sdružení, vyčpělé hvězdy šoubyznysu, pozapomenutí politici a jiní, kteří se buď přisávají na nemalé peníze, které do této problematiky tečou, tudíž problém rádi přiživují, případně usilují o zviditelnění.

Jak se díváte na sociální dávky? Nejsou demotivující? 

Společnost, která dává peníze lidem, aniž by za to cokoli vyžadovala, a sponzoruje povalečství, je nezdravá. Naši lidé reagují podrážděně, protože životní úroveň se zhoršuje a když potom slyší, že starosta Dubí na opakovaný dotaz v České televizi odpoví, že romské rodiny dokážou kombinací různých dávek dosáhnout i na 90 tisíc korun měsíčně, nedivím se jim. Nevím, kde tu romskou problematiku začít řešit. Možná tak, že by tento stát měl ke všem svým občanům přistupovat se stejným metrem, bez jakékoli diskriminace, včetně té pozitivní. A některé příklady té pozitivní jsou skutečně do nebe volající a občané na to zcela právem poukazují.

Myslíte si, že stát, soudy a policie, měří všem občanům stejně?

Příkladem té pozitivní diskriminace jsou například diametrálně rozdílné judikáty v podobných věcech. Za žhářský útok na dům, obývaný kriminální romskou rodinou ve Vítkovicích žháři dostali 22 let. Skutek sám neobhajuji, je jistě ohavný a navíc měl zlé následky. Ale trest se rovná sociální popravě, ti grázlíci nešli prvoplánově vraždit. Za přímý útok na ubohého třináctiletého hocha, jeho znásilnění a ubití téměř k smrti dostali Cikáni pět roků. Za útok Cikánů na hosty restaurace v Novém Boru mačetami dosud nebylo vzneseno ani obvinění, jeden útočník se stále skrývá v cikánských komunitách a je snaha kvalifikovat incident jako obyčejnou hospodskou rvačku. Nevím, co může být zjevnějším pokusem o vraždu, když ne sekání mačetou do hlavy. Častá je také kriminalizace napadených, kteří úspěšně brání svůj majetek či život a nedejbože poraní útočníka. To pak je hned zjevné, kdo byl zloděj či útočník, i když to media zatajují. Ochrana delikventů je vůbec v našem právním systému, ale i v justiční praxi moment, se kterým mám velký problém.

Používáte pojem Cikáni, nikoli Romové, jak je to teď politicky korektní... 

Romové, nebo Cikáni. Oba názvy jsou lingvisticky opodstatněné a vznikly v době, kdy tato nízká indická kasta v raném středověku migrovala do Evropy přes tehdejší říši Perskou a Byzantskou. Většinu mého života tu byli Cikáni a nikdo se nad tím nepohoršoval. O Cikánech jsou zmínky ve středověkých kronikách, Karel Hynek Mácha napsal krásnou novelu Cikáni, o Cikánech psala Němcová, Lada, jsou popisováni v policejních zprávách z Rakouska-Uherska. A koneckonců oba tyto termíny uznává i slovník spisovného jazyka českého. Velká část Cikánů ani po mnoha staletích se neintegrovala do většinové společnosti, neztotožnila se s jejími civilizačními hodnotami a nepřizpůsobila svůj životní styl. Srovnejme to s Vietnamci, kteří jsou zde teprve po tři generace. Usilují o vzdělání svých dětí, ty jsou často ve třídách premianty. neparazitují na daních většinové společnosti a mají maximální snahu se o své potřeby postarat. Tím ovšem neříkám, že to dělají vždy způsobem, který bych schvaloval. 

My jsme pro jednání v Radě Evropy dostali podklady i statistiky z Předsednictva vlády ČR o kriminalitě Romů, o jejich zaměstnanosti, vzdělávání a podobně. Tam bylo strašidelné číslo, že třicet procent Cikánů v produktivním věku si opatřuje živobytí v rozporu se zákonem. Poklopy od kanálů, kabely zabezpečovacího zařízení a bronzovými deskami z Národního hřbitova v Terezíně počínaje a loupežnými přepady seniorek konče. Také údaj ze Zprávy  předsednictva vlády o tom, že v našich věznicích je téměř 60 procent Cikánů, působí děsivě.