Praktiky v call centrech jsou často zdrcující a nezřídka se v nich porušuje zákoník práce. Proto také trpí vysokou fluktuací. Server Aktuálně.cz v rozhovoru se dvěma muži, kteří způsoby provozovatelů poznali. Zaměstnanci, kteří k nim přicházejí od konkurence, jim prozrazují další zkušenosti.

Muži popsali základní druhy call center. Ty, kde se zákony neporušují a panuje v nich korektní atmosféra, patří zejména velkým firmám, které si provozují vlastní call centrum. Provozují je například operátoři, banky či energetické podniky. Pak jsou call centra, která lidi klasicky zaměstnávají, platí jim hodinovou mzdu a snaží se platit sociální a zdravotní pojištění.

Pak jsou tu podle tázaných další, a ty patří mezi ta problémová. „Zhruba dvě stovky call center, z nichž některá nabízejí férové produkty pro velké firmy, ale ve kterých se pro spoustu lidí odehrává neuvěřitelný boj o život. Tento obor je prakticky neviditelný. Když se podíváte, o kom se dnes píše, tak je to automobilový průmysl, ocelárny nebo doly. A když se bavíme o pěti tisících hornících, tak kolik lidí pracuje v call centrech?“ řekl Roman Šťastný a jeho kolega ho doplňuje.

„Je to armáda lidí. Mluvíme o desítkách tisíc zaměstnanců, se kterými je nakládáno na úrovni otroctví,“ říká Tomáš Růžička.

Zaplaceno dostanete pouze za protelefonovaný čas

V call centrech je podle Tomáše Růžičky vše do poslední sekundy vedené, a tím je samotná práce náročná. Podmínky jsou pak prý často nefér. Problém začíná už u školení telefonistů. „Nastoupíte, jste první týden nebo čtrnáct dní na školení a nemáte to placené. Řada firem ani není ochotná nové lidi školit,“ říká provozovatel call centra.

Roman Šťastný o tomto druhů call center vypráví a čerpá při tom ze zkušeností lidí, kteří k němu přišli od konkurence. „ Tam nedostanete zaplaceno za hodiny, které strávíte v práci, ale za čas, který protelefonujete. To je úplně běžné. Řeknou vám: Seď tady klidně dvanáct hodin, ale budeš placený jen za to, když se zákazníkovi dovoláš. Takže když tam sedíte devět hodin, můžete dostat zaplacené třeba tři hodiny. Slyšel jsem i o call centru, kde se odpoledne zamknou dveře a zaměstnanci mohou jít domů až po splnění prodejních cílů - třeba v deset večer,“ popsal.

Pracuje se bez smlouvy

Tomáš Růžička v rozhovoru pro server Aktuálně.cz zase upozornil na kejkle s pracovními smlouvami. „Nebo jste zaměstnaná na dohodu o provedení práce, nicméně ta je omezena nějakým limitem hodin, takže firma vás zaměstná na tři dohody a musí falšovat směnnou docházku,“ říká Růžička s tím, že lidé při odchodu nedostanou ani zápočtový list. A jeho kolega doplňuje „Lidi nemají žádnou smlouvu nebo ji nikdy neviděli, když člověk odejde ve zkušební lhůtě, tak mu často nezaplatí poslední měsíc.“ Takové jsou zkušenosti mnoha těch, kteří call centry prošli.

Zaměstnanec si stěžovat nebude

„Někde máte stanovenou normu, že musíte prodat třeba osm bambusových ponožek za den,“ říká Růžička. Jeho kolega přidává skutečný příběh. „Když neprodáte už druhou hodinu žádnou, tak vám seberou židli a nechají vás pracovat vestoje do té doby, než se vám to povede, pak vám ji vrátí jako motivaci. Toto nám přímo vyprávěl manažer jedné firmy, jako svoji vlastní inovaci, jak přinutit lidi pracovat,“ vzpomíná Šťastný.

Podobných příběhů jsou prý desítky. Jenže samotní zaměstnanci si nestěžují. Šťastný upozornil, že například z jejich dvou set pracovníků má čtyřicet až šedesát procent lidí exekuci. „A toto je v call centrech obecně dobře zneužitelné. Operátoři se mohou domluvit se zaměstnavatelem, aby jim dával peníze stranou a vydělali si oficiálně jen minimální mzdu,“ popisuje stav věcí Šťastný. To jsou okolnosti, které zaměstnance nutí mlčet.