Propad i o několik desítek procent hlásí západočeské lázně. Špatná situace je jak v malých zařízeních, jako je například jedna z posledních státních léčeben u nás – dětská léčebna v Kynžvartu na Chebsku, ale i ve velkých zařízeních, které disponují stovkami lůžek.

„Ztráty jsou v miliónech korun a nevidíme moc světla na konci tunelu,“ řekla pro ParlamentniListy.cz ředitelka Jiřina Valentová. „Ještě před rokem byl o nás zájem, nyní se propadáme do červených čísel.“ Obdobná situace je také v jediných lázních v Plzeňském kraji – v Konstantinových Lázních, kde dokonce počítají až o polovinu méně pacientů. Jak potvrzují odborní lékaři, v posledních měsících se situace stále zhoršuje. „Pojišťovny nemají zájem vysílat své pacienty do lázní,“ zaznělo od lékařů z rokycanské nemocnice. “V poslední době se jedná jen o několik případů schválených pobytů, dříve to byly stovky – a nedávno ještě desítky. Zdá se, jako by nebyl zájem  o tuto formu pooperační léčby.“ 

Na vině jsou samozřejmě peníze – šetří se kde se dá, a tak se podle slov lékařských odborníků začínají předepisovat spíše léky a rehabilitace v místě bydliště, ale lázně se velmi rychle stávají nedosažitelnou metou – nebo velkým luxusem. „Trend je spíš na wellnes pobyty a služby, jenže ty nemohou nahradit několikatýdenní intenzivní lázeňskou kůru, mnohdy doplněnou indikovaným pitím minerálních vod,“ pokračuje dále Valentová.

I lázně mají „máslo na hlavě“

Podle slov viceprezidenta Svazu pacientů ČR Josefa Mrázka je ale řada českých lázní rovněž na vině, že zájem o ně jde strmě dolů. „Jednak jsou to značné sumy, které si pacient může připlácet a pak – a to je ještě horší, mnohde upadá kvalita. V poslední době registrujeme čím dále více stížností,  například na neochotu personálu, nedostatečnou stravu, kdy si lidé musí ještě kupovat jídlo v restauracích mimo lázeňské domy.“ Jak zjistily ParlamentniListy.cz, existuje i více případů, ve kterých lidé raději vstávají dříve a snaží se být mezi prvními na snídani, aby vůbec „ukořistili“ nějaké pečivo nebo se napili čaje. Není to samozřejmě pravidlem, bohužel však také ne mimořádnou výjimkou. „Některé podnikatelské subjekty v lázeňství se snaží vycházet vstříc jen zahraničním klientům a náš člověk se pak zákonitě cítí odsunutý na druhou kolej,“ pokračuje dále Mrázek. 
Podle vyjádření Svazu léčebných lázní je však komunikace s médii živá a organizace jako taková necítí potřebu se k problémům nějak vyjadřovat.