V královédvorské zoologické zahradě, odkud mládě hadilova pochází, mají s odchovem těchto afrických opeřenců bohaté zkušenosti. Dokonce byli první v České republice a na Slovensku, komu se tento druh podařilo rozmnožit. Dvorský pár hadilovů snáší oplozená vejce pravidelně, ale opakovaně se v posledních letech stalo, že snůšku rozbil. „Proto jsme se letos rozhodli vejce odebrat do líhně a pod rodiče umístit umělé podkladky. Plánovali jsme, že jakmile se začne mládě líhnout, vrátíme naklubané vejce do hnízda,“ říká kurátor ptáků v ZOO Dvůr Králové, Michal Podhrázský.

Pár však dva dny před líhnutím hnízdo opustil a zpět ho nepřilákal ani zvuk líhnoucího se ptáčete. „Stáli jsme tedy před rozhodnutím, jak pokračovat dál. Umělý odchov u hadilovů není složitý, ale takto odchovaní jedinci nejsou z důvodu imprintingu, neboli vtištění, vhodní do dalšího chovu. Pokud se o ně tedy od začátku stará ošetřovatel, jedinci mívají poté v dospělosti problém se soužitím s ostatními ptáky stejného druhu, výběrem partnera a péčí o potomstvo,“ popisuje Michal Podhrázský.

Dvorská zoo se proto spojila s našimi zoology. Ti mají s odchovem ptáčat pod náhradními rodiči již cenné zkušenosti. Příkladem může být úspěšná adopce mláděte supa hnědého ze Zoo Ostrava či supa himálajského ze zoologické zahrady v Ústí nad Labem. I přes tyto chovatelské úspěchy ale bývá adopce mláďat rodiči jiného druhu velmi riziková. V tomto případě se jako menší komplikace ukázaly šumy v komunikaci mezi pěstouny a mládětem. „Po podložení samice okamžitě zasedla, začala mládě zahřívat a po patnácti minutách dokonce i krmit. Během hodiny ji na hnízdě vystřídal i samec. Jediným nepatrným problémem byla komunikace mezi nimi. Hadilov je velmi odlišný druh od orla bělohlavého. Pro orly tak bylo v prvních dnech komplikované rozpoznat zvuky malého hadilova a identifikovat jeho potřeby. Zvuk žadonění o potravu u hadilovů totiž zní podobně jako u orla pískání, které rodiče upozorňuje, že je mláděti zima a je potřeba ho rychle začít zahřívat. Během prvních krmení tak ptáče dostalo od pěstounů pouze několik malých soust a místo krmení ho raději neustále zahřívali“, vysvětluje Jan Hanel, kurátor dravých ptáků v ZOO Liberec. Nicméně problém dialektu naši zkušení orli bělohlaví během dvou dní vyřešili a od té doby probíhá vše standardně a mládě hadilova prospívá.

Jaký bude osud mláděte hadilova písaře je zatím nejistý. S největší pravděpodobností ale tento lovec jedovatých hadů v liberecké zoo zůstane a rozšíří naši unikátní kolekci dravých ptáků.

Hadilov písař (sagittarius serpentarius)

Hadilov písař je velký, převážně na zemi žijící pták. V přírodě zatím není ohrožený, protože lidé ho považují za užitečného pro svou schopnost lovit jedovaté hady. V jižní Africe se dokonce na farmách chovají ochočení ptáci, kteří pomáhají farmářům lovem nebezpečných hadů. Své druhové jméno písař pak je vysvětlováno tím, že chocholka v klidové poloze připomíná písaře s perem za uchem.

I když dokáže létat, činí tak velmi zřídka. Má velmi dlouhé a tenké nohy, které mu umožňují běhat tak rychle, že jej člověk nedostihne. Živí se převážně malými obratlovci (drobnými savci, ještěrkami, hady) a hmyzem, občas ptačími vejci. Hadilov žije většinou celý život ve stejném páru. Partneři společně loví a společně také stavějí velké ploché hnízdo ve větvích stromů. Hnízdo pak používají několik let.