Proslulost získal v roce 1975 díky svému přesunu po kolejích o 841,1 metru, aby byl zachráněn ze starého města Most, které bylo srovnáno se zemí kvůli těžbě uhlí. V Guinessově knize rekordů je zapsán jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích. Autorem známky a kreseb obálky prvního dne vydání (FDC) je výtvarník Jan Kavan a rytec Miloš Ondráček.

Námětem známky je hvězdicová klenba střední lodi kostela výtvarně zvýrazněná krouženými žebry, vnější obraz celého kostela v dolní části známky a náznaky fázování a kóty s parametry posunu, které vyjadřují jeho přesun v roce 1975.

Námětem FDC je středověký kameník při práci. V pozadí je náznak zdi postavené z opracovaných kvádrů označených zvýrazněnými kamenickými značkami. Vše je komponováno do formy jakési didaktické tabulky poukazující i na konečné produkty kamenické huti.

Známky vytiskla Poštovní tiskárna cenin Praha technikou rotačního ocelotisku kombinovaného hlubotiskem. Hodnota známky činí 16 Kč, což odpovídá poštovnému v rámci České republiky pro obyčejné dopisy do 50 g a pro pohlednice. Vychází v nákladu 750 tisíc kusů a všichni zájemci, nejen milovník a znalec starého města Most Vlasta Beneš, ji mohou zakoupit na všech filatelistických přepážkách (tedy tam, kde mají pošty svou specializovanou přepážku), na webových stránkách České pošty a dále na vybraných poštách.

Gotický kostel byl vystavěn po požáru města v roce 1515 podle plánů Rejtova žáka Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu na místě raně gotické baziliky. Ze staršího kostela se dodnes dochovala pouze krypta. Stavba nového chrámu, zasvěceného Panně Marii, byla zahájena roku 1517 a trvala až do začátku XVII. století. Jedná se o velké halové trojlodí s tzv. vtaženými pilíři, které ohraničují v interiéru kostela prostor jednotlivých obvodových kaplí a člení emporový ochoz, zdobený polychromovanými renesančními reliéfy s biblickými výjevy. Původní projekt stavitelé kostela postupně měnili v duchu nových názorů, až se v konečné symbióze uplatnilo pozdně gotické i renesanční cítění nejen monumentální architektury, ale i jejího detailu. Ve 2. čtvrtině 18. století byl východní chór uzavřen monumentálním hlavním oltářem, doplněným v sedmdesátých letech nadživotními sochami tyrolského sochaře B. Edera a obrazy jezuitského malíře J. Kramolína. Protiváhou oltáře se staly velké varhany v západní části empory a optickou spojnicí soubor soch Krista a apoštolů od lobkovického sochaře J. A. Dietze z 30. let XVIII. století, osazených na vnitřní straně pilířů lodi ve výši empory.

Při likvidaci starého města Mostu, z důvodu těžby uhlí, byl kostel přesunut v roce 1975 o 841,1 m do blízkosti barokního špitálu s gotickým kostelem sv. Ducha. Stěhování kostela začalo 30. září roku 1975 a trvalo do 27. října. Kostel byl posunován na čtyřech kolejích, zezadu byl tlačen a zepředu brzděn hydraulickými válci. Vodováhy a elektronická čidla sledovala veškeré pohyby a výškové odchylky kostela při cestě po nerovném terénu. Nakonec kostel zdolal cestu dlouhou 841 metrů průměrnou rychlostí 2,16 centimetru za minutu. Na novém místě byl pak posazen na nové základy a až do roku 1988 v něm probíhaly restaurátorské práce.