Podle odvolání nesplňuje provozovatel ani úplně základní důvody, proč by měla být výjimka udělena. Elektrárna má dostat výjimky kvůli své technické specifikaci, ale technicky nic nebrání instalaci lepších filtrů a šéf Seven Energy Luboš Pavlas v minulosti přiznal, že v případě negativního posouzení žádosti o výjimku firma nové filtry nainstaluje. V žádosti navíc chyběly zcela zásadní informace o cenách filtračních technologií, a kraj tak ani nemohl správně rozhodnout, zda jsou náklady na ně ve vztahu k míře zlepšení životního prostředí přiměřené.

Organizaci Greenpeace vadí na rozhodnutí krajského úřadu řada dílčích věcí, v řízení navíc byla společně se čtyřmi dalšími účastník omezena na svých právech. Úředníci porušili správní řád, když dali vlastníkovi elektrárny možnost doplňovat do spisu další materiály i po lhůtě pro podání podkladů, zatímco dalším účastníkům nedali možnost na tyto nové skutečnosti reagovat.

Mezi podklady, které krajský úřad odmítl přijmout, byla i rozptylová studie pro znečištění zpracovaná expertem Greenpeace Global Air Unit. Kraj přitom žádost udělil na základě rozptylové studie provozovatele elektrárny, jejíž závěry nekriticky přijal a označil za správné. Na chyby ve studii účastníci upozorňovali, kraj jim ovšem v rozhodnutí vzkázal, že jde z jejich strany jen o domněnky laiků a že měli dodat vlastní studii. Absurdní je, že takovou studii od Greenpeace dostal a odmítl ji přijmout.

Dalším absurdním momentem je udělení výjimky pro rtuť, kdy kraj rozhodl v jednoznačném rozporu s metodikou životního prostředí. Podle ní úředníci vyhodnotili dvě kritéria jako pozitivní (pro udělení výjimky) a sedm kritérií jako negativních (proti udělení výjimky), přesto byla výjimka udělena. Krajský úřad také nezohlednil změnu paliva v průběhu výjimky, která může množství vypouštěné rtuti ještě zvýšit.

I udělení výjimky pro oxidy dusíku je podle Greenpeace nesmyslné a v rozporu s právními předpisy. Denní emisní limit NOx, o který si provozovatel elektrárny žádal, je totiž vyšší, než povoluje směrnice o průmyslovém znečištění, z níž už nelze elektrárně udělit výjimka.

Jan Rovenský, vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR, říká: “Odbor životního prostředí pardubického krajského úřadu se dlouhodobě nechová jako nezávislý úřad, ale jako detašované pracoviště uhelného impéria Pavla Tykače. Doufám, že ministerstvo životního prostředí zjevnou svévoli krajských úředníků v rámci odvolacího řízení napraví.”