Jejich kolekce je příspěvkem ke stoletému výročí republiky, které uchopili ale svým vlastním způsobem. Slavnostní vernisáže výstavy "2018:100" se zúčastnila také radní pro řízení rezortu hospodářského a regionálního rozvoje, evropských projektů a územního plánování Radka Loučková Kotasová.

„Tuto výstavu vnímám jako oslavu čisté radosti z fotografování. A musím říct, že dobrého fotografování. Neznám nikoho, kdo by neměl rád dobré fotografie, zejména jsou-li vtipnou reminiscencí na oslavu stého výročí vzniku republiky,“ uvedla Radka Loučková Kotasová při slavnostním zahájení v pondělí 7. ledna odpoledne. Snímky si zájemci v pracovní době mohou prohlédnout až do 25. ledna.

Sbor dobrovolných fotografů nikdy nevznikl. Prostě tu najednou byl, jak říkají jeho členové. Stalo se tomu tak někdy koncem minulého století, pravděpodobně v letech 1997 nebo 1998. Proč právě takový název? Protože nefotí „z povinnosti“, ale pro radost. Protože tak lépe splynou s jinými dobrovolnými sbory (nejčastěji hasičskými) v okolí.

„Stalo se pravidlem, že každým rokem vypustíme do světa jednu výroční fotovýstavu. Zpočátku šlo výhradně o fotografie krajiny Jizerských hor, ale je nudné každý rok oprašovat Ještěd nebo západ slunce za Bukovcem. Současné výstavy tak přinášejí fotografie nejen z našeho okolí, ale z celého světa,“ vysvětlil Ivan Indráček s tím, že sídlem Sboru dobrovolných fotografů  je Desná v Jizerských horách, kde ještě působí Sbor dobrovolných muzikantů.

Pojítkem fotografií je téma, nikoli místo, na kterém vznikly. Pro ilustraci - výstava „Suchou nohou“ byla o mostech, výstava „Na vysoké noze“ o rozhlednách. Výstavy „Pryč z údolí“ a „Cesty k vrcholům“  se věnovaly horám, „Samá voda“ zase potokům, řekám, mořím. Pro výstavy „Když na spoušť není vidět“, „Mlha přede mnou, mlha za mnou“ nebo „Rána - výstava, která nebouchá“ byl jednotícím prvkem denní čas nebo specifická meteorologická situace.

Výstava "2018:100" vznikla jako příspěvek k oslavám stoletého výročí vzniku republiky. „Původní záměr vystavit stoleté fotografie vzal poměrně rychle za své. Zjistili jsme totiž, že nikdo z nás tu dobu nepamatuje a tím spíše ji nemá zachycenu na fotografiích. Přesto jsme však našli cestu, jak téma zachovat - onu „stovku“ jsme přesunuli z obrazu do názvu vystavených fotografií,“ doplnil fotograf Petr Šikola.