Když paní Vlastimila (75 let) jela v červnu poprvé do lázní netušila, jak rychle její pobyt skončí. Po týdnu rehabilitací upadla na chodbě, a to tak nešťastně, že si způsobila tříštivou zlomeninu lokte. V místní nemocnici ji ruku zafixovali a následně byla transportována na Ortopedicko-traumatologické oddělení Nemocnice Znojmo, kde jsou tyto komplikované úrazy u starších lidí řešeny kloubní náhradou.

„V případě těchto úrazů je většinou snaha kosti sešroubovat, což ovšem u starých lidí dost dobře nejde. Kosti bývají měkké a roztříštěné na mnoho kousků. Často nezbývá, než na nějaký čas loket ještě zasádrovat. Výsledky pak bývají špatné, protože po zasádrování se loket přestane hýbat. Pro starého člověka je nejdůležitější schopnost sebeobsluby, a tedy soběstačnost. V případě pacientky sešroubování nebylo z těchto důvodů možné, proto jediným řešením byla implantace umělého loketního kloubu,“ přiblížil profesor Radek Hart, primář Ortopedicko-traumatologického oddělení Nemocnice Znojmo.

„Je neuvěřitelné vidět pár dnů po implantacích, jak pacienti zvládají pohyb operovanou končetinou, jaké dělají pokroky. Zachování plného pohybu končetin je nejen pro seniory důležitým faktorem soběstačnosti, která je důležitým kritériem kvality života,“ zhodnotil Martin Pavlík, ředitel Nemocnice Znojmo.