Je velmi nevhodné toto opatření jakkoliv zpochybňovat či se je snažit zpolitizovat. Eskorty patří mezi nejrizikovější činnosti, které vězeňská služba zajišťuje, je to navíc činnost, při které je rizikům vystavena i široká veřejnost, a proto je důležité zajistit eskortám nebezpečných vězňů maximálně možnou bezpečnost.

Eskorty vězňů včetně těch nebezpečných provádějí v současné době příslušníci vězeňské služby se standardním výcvikem, který organizují jednotlivé věznice podle svých personálních a materiálních možností, což ve výsledku znamená, že úroveň vycvičenosti členů těchto eskort i metoda provádění jejich zásahů je výrazně rozdílná. Jednotně vycvičená a vybavená operativní skupina může významným způsobem eliminovat riziko vzniku mimořádné události během prováděné eskorty, a tím snížit potenciální ohrožení eskortovaných vězňů i nezúčastněných osob.

Tento záměr nepochybně podporuje i celkově zhoršená bezpečnostní situace v Evropě, radikalizace extremistických skupin v různých společenských vrstvách, zvláště pak v prostředí věznic a vazebních věznic. Složení vězeňské populace se v návaznosti na tyto společenské trendy stále více vyhraňuje, roste počet zvlášť nebezpečných vězňů, odsouzených i obviněných, navázaných na skupiny organizovaného zločinu či mezinárodní terorismus. Vězeňská služba ČR eviduje v současné době téměř dvě stovky takto nebezpečných vězňů, s nimiž se ročně uskuteční na čtyři stovky bezpečnostních eskort.    

Zpochybňovat v takovéto situaci úsilí, s jakým se Vězeňská služba ČR snaží těmto rizikům předejít, je nejen nezodpovědné, ale přímo nebezpečné. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán přitom letos v červnu ocenil Cenou ministra spravedlnosti ředitele Věznic Valdice a Mírov Jiřího Macha a Vladimíra Langa mimo jiné právě za jejich podíl při budování nových operativně eskortních jednotek vězeňské služby.                  

Vězeňská služba ČR je proto i nadále připravena pokračovat ve výcviku a přípravě operativně eskortních skupin tak, aby dostála svým zákonným povinnostem a zajistila maximální možnou bezpečnost nejen věznic, střežených justičních budov, eskortních tras ale zejména také veřejnosti, kterou nelze v tomto procesu vyloučit.

Kritizovaný plánovaný nákup vozidel a výzbroje pro tyto jednotky nelze považovat za nehospodárnou investici, neboť eskortní skupiny mají být vybaveny vozidly a zbraněmi, které by Vězeňská služba ČR stejně musela pořídit pro své organizační jednotky, a to v daleko větším množství. Technická vybavenost vězeňské služby přitom dlouhodobě neodpovídá jejím skutečným potřebám. Určitou formou jednotek rychlé reakce je přitom vybaven každý ozbrojený sbor, pouze Vězeňská služba ČR takový útvar postrádá. Vězeňská služba ČR spolupracuje na zajištění některých bezpečnostních eskort s Policií ČR, tato spolupráce je ale omezena pouze na případy, kdy má policie ke spolupráci na eskortě volné kapacity, a je tedy pouze určitým příležitostným zesíleným bezpečnostním opatřením. Po ověřovacím provozu současných dvou operativně eskortních skupin bude navíc konstituována skupina jediná, a ta bude umístěna ve Věznici Valdice.