Nikomu se nelíbí pohled na rozsáhlé skládky odpadu, které jsou nejen neestetické, ale ukládání odpadu zároveň představuje hygienické a zdravotní riziko a rovněž zátěž pro životní prostředí. Se skládkováním odpadu by se proto mělo přestat v rámci Evropské unie již do roku 2030.

Ke snižování množství odpadu na skládkách slouží takzvaná hierarchie způsobů nakládání s odpady. „Většina lidí v České republice pravidelně recykluje odpad, málokdo však ví, že recyklace je až na třetím místě hierarchie nakládání s odpady, která je zakotvena na základě evropských předpisů v zákoně o odpadech. Přednost před recyklací má předcházení vzniku odpadu a jeho opětovné použití,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Nejpříznivější situace by nastala, pokud by nevznikal žádný odpad. Ovšem alternativní způsob života nazývaný „zero waste“, tedy život bez odpadu, představuje zatím jen nedosažitelný ideál. I když se řada lidí snaží tomuto ideálu přiblížit, může být demotivující, když se množství vyprodukovaného odpadu neodráží například ve výši poplatku za komunální odpad.

Poplatek za komunální odpad si stanovuje každá obec samostatně v souladu se zákonem o odpadech a zákonem o místních poplatcích. Výše poplatku se může v jednotlivých obcích lišit. Zákonem je stanovena pouze maximální výše poplatku, a to 1000 korun. Obec se ale může rozhodnout nevybírat poplatek za komunální odpad.

Obec má možnost si zvolit kritérium, na jehož základě stanoví poplatek za komunální odpad. Prvním kritériem může být trvalý pobyt či vlastnictví nemovitosti v obci. Jde však o velmi formální kritérium, při kterém se nebere v úvahu množství vyprodukovaného odpadu. Druhým kritériem může být předpoklad, že činností fyzické osoby v obci vzniká odpad. „V případě, že je poplatek vybírán na základě druhého předpokladu, je možné se povinnosti k jeho úhradě zprostit. K tomu je však nutné prokázat, že osoba žádný odpad neprodukuje. Z rozhodování soudů vyplývá, že nestačí pouhé prokázání toho, že se osoba zbavuje odpadu jinde. Pokud například vlastníte chatu v obci, která vybírá poplatek na základě druhého zmiňovaného kritéria, nevyhnete se poplatku tak, že budete odpad odvážet do místa trvalého pobytu, kde poplatek také platíte,“ uvádí Eduarda Hekšová.

Protože si obce mohou samy zvolit kritérium výběru poplatku za komunální odpad, často dochází k situaci, kdy zaplatíte poplatek vícekrát. Některé obce však poskytují slevy například pro studenty, kteří prokážou, že se větší část roku zdržují v jiném městě, kde studují. Je tedy dobré se vždy seznámit s poplatkovou vyhláškou obce.

Poplatek za komunální odpad není jediná věc, o které obec v souvislosti s odpady rozhoduje. Obec má povinnost stanovit vyhláškou systém nakládání s odpady.

Pokud odpad produkujete, máte povinnost jej třídit a ukládat na určená místa v souladu s obecní vyhláškou a zákonem o odpadech. Existuje tak povinnost třídit odpad papíru, plastů, skla, kovů, nebezpečného odpadu a biologického odpadu rostlinného původu. Obec je pak povinna zajistit místa pro odkládání tohoto odpadu. „Od začátku letošního roku musí obce zajistit i místa pro odkládání jedlých olejů a tuků, které způsobují zanášení veřejných kanalizací a znečištění jiného odpadu,“ upozorňuje Eduarda Hekšová.

Nedodržování povinnosti třídit odpad může být postihováno jako přestupek. Pro správné třídění odpadu je dobré si vždy přečíst pokyny na kontejneru. Některé odpady lze odkládat společně, například nápojové kartony se v některých obcích správně vyhazují do kontejnerů spolu s papírem, jinde s plastem. Zároveň ne všechny druhy papíru, plastu či kovu se dají vyhazovat do kontejnerů.

Obec v žádném případě nemůže omezovat produkci komunálního odpadu fyzickými osobami a má povinnost umožnit odložení veškerého komunálního odpadu. Nelze tak například stanovit maximální množství komunálního odpadu, který převezme.

Specifickým odpadem, jehož vzniku nelze předejít, jsou domácí elektrozařízení, pneumatiky či výbojky a zářivky. „V takovém případě jsou výrobci a prodejci povinni odebírat tyto výrobky nazpět, aby zajistili jejich další využití nebo odstranění,“ uzavírá Eduarda Hekšová.

dTest, o.p.s. je největší českou spotřebitelskou organizací, která v ČR působí již od roku 1992. Je vydavatelem spotřebitelského časopisu dTest, na jehož stránkách jsou publikovány výsledky nezávislých a objektivních testů produktů, varování před nebezpečnými a zdravotně závadnými výrobky, informace o spotřebitelských právech a rady, jak tato práva účinně uplatňovat. dTest je součástí mezinárodní organizace International Consumer Research and Testing (ICRT) a evropské spotřebitelské organizace BEUC.

Poradenská linka časopisu dTest – 299 149 009 – je v provozu každý pracovní den od 9 do 17 hodin a spotřebitelé na ní mohou konzultovat s právními poradci časopisu dTest nejrůznější spotřebitelské problémy, a to za cenu běžného tarifu volání. Od spuštění v roce 2010 této možnosti využily již desetitisíce spotřebitelů a poradenská linka časopisu dTest se tak stala první a nejvyhledávanější cestou k řešení potíží, se kterými se zákazníci na trhu setkávají.