Rozpočet obrany by měl být příští rok 92 miliard, jednání s ministryní financí bylo podle Metnara nejtěžší, které kdy vedl. „Je to z hlediska času, který jsme tomu s paní Schillerovou věnovali, ale i z hlediska detailů té diskuse a přesvědčování se o těch prioritách a potřebných věcech pro resort a armádu. Toto jednání o rozpočtu bylo opravdu jedním z nejtěžších, několikrát jsme jej přerušili, než jsme našli konsenzus na částku, bez které jsem nemohl odejít,“ popsal ministr obrany.

Moderátorka Světlana Witowská zapochybovala: „Nebyla to spíše taková hra pro voliče?“ pousmála se. „Nemyslím si. A myslím si, že si nezasloužím tu pochybnost. Určitě by to na mně bylo vidět, kdybych říkal něco, co není pravda,“ hájil se.

Armáda sice nakonec dostala přidáno o dvě miliardy, ale pořád o deset miliard méně, než s čím počítá koncepce výstavby armády 2020–2030. Přesto by Metnar vyjednávání o rozpočtu neoznačoval za neúspěch: „Považuji to za maximálně možné v ekonomické situaci, ve které Česká republika je. Samozřejmě že to není úplně ideální stav,“ řekl.

A jedním dechem dodal: „Obrana by rozhodně potřebovala větší rozpočet, aby to tempo modernizace, které jsme nastartovali, bylo udrženo. A de facto jsme modernizovali obranu tak, jak to má armáda naplánované,“ doplnil šéf resortu obrany.

Nedalo se na ministryni financí víc „přitlačit“, když je rozpočet proti plánu obrany a bude mít jisté dopady na armádu? „Ještě jednou... bylo to maximum možného, které z jednání vzešlo. Co se týče nominální hodnoty, ne že bych byl spokojen. Ale co se týče výsledku toho jednání, tak jsem docela spokojený,“ uvedl.

„Bude spokojený i budoucí ministr obrany?“ popíchla jej Witowská, která hovořila o budoucnosti armády. „Já vám chci říct, že vyjednaná částka nám zaručí, že nebudeme muset armádní projekty rušit. Budeme tedy přeplánovávat priority, které jsou, a ty akvizice se rozdělí v čase,“ podotkl ministr Metnar.

Na zdržení projektu se podepsalo i to, že vládu drželi komunisté, kteří jsou pro, aby Česko vystoupilo z NATO. Dokonce přinutili vládu snížit výdaje na obranu o deset miliard. Podmiňovali to podporou státního rozpočtu.

„Tohle je samozřejmě škoda, ale žijeme v nějaké politické realitě, i když jsem bojoval s tím, aby k tomu nedocházelo. Zkrácením letošního rozpočtu o deset miliard se nám ty akvizice minimálně na čtyři měsíce zpozdily. Nezastírám, že máme zpoždění,“ zamračil se Metnar s tím, že této situace a následných důsledků pro armádu velmi litoval.

Závěrem se pozastavil u Severoatlantické aliance, která po Afghánistánu vyvolává velké pochybnosti, co se týče jejího investování. Metnarovi především vadí, že jsou zde stále USA v pozici lídra. „Aliance je obranný pakt. Tím, kdo by to měl řídit, je vedení a konsenzus celé Aliance. I kdybychom my byli největším přispěvatelem, mělo by to být vyrovnané, solidární a rozhodnutí na základě konsenzu,“ konstatoval s tím, že je třeba, aby se evropské země zaměřily na své budování vojenských schopností.

Stejně jako prezident kritizoval odchod spojeneckých sil z Afghánistánu: „Na odchod nebyla nikdy vhodná doba. Podstatné ale bylo, jaká forma se zvolí. Tato forma celý výsledek jen umocnila. Armády tam měly ještě zůstat, stahování mělo být lépe naplánované a měly být ze strany afghánské vlády dané záruky, že se ten systém nezhroutí jako domeček z karet,“ dodal Metnar s tím, že odchod byl skutečně nešťastný.