V době digitální, kdy všechny podstatné věci se odehrávají ve zlomku vteřiny a mimo dosah našich smyslů, v rámci pudu sebezáchovy demokratické společnosti zřetelně nezbývá, než se, podle Bašty, vrátit k základnímu principu. „Každá volba je volbou osobní. Proto tomu musí být podřízena i forma samotného hlasování,“ uvádí.

Připomíná, že instituce demokratických voleb se pohybuje mezi třemi polohami. „Tou první je známý slogan, že každé volby představují svátek demokracie. Druhou pak výrok připisovaný Josifu Stalinovi hovořící, že není tak důležité, jak lidé hlasují. Rozhodující je, kdo sčítá hlasy,“ dodává.

Třetí polohu pak formuloval jeden saúdskoarabský princ, který byl na oficiální návštěvě v České republice a prezident Václav Klaus zmínil, že volby v Palestinské autonomii dopadly překvapivě – vyhrál Hamás. Princ na to reagoval: „Zásadní vadou každých voleb je, že často přinášejí překvapení. Proto je v našem království nepraktikujeme.“

Většina zemí Západu (včetně České republiky) se podle Bašty nachází mezi stádiem dvě (stále větší roli hraje, kdo sčítá) a tak směřuje k saúdskoarabské metě (eliminace překvapení). „První krok představuje rozložení voleb do co nejdelšího časového úseku, druhý pak možnost hlasovat distančně, tedy korespondenčně, faxem nebo elektronicky z notebooku či mobilu,“ popisuje Bašta.

„Důsledky, které to má na situaci ve společnosti, na důvěru ve volby a demokratické instituce obecně, vidíme v přímém přenosu,“ poukázal, že kromě USA se korespondenční hlasování neukázalo v nejlepším světle u našich sousedů v Rakousku.

Neosobní, distanční hlasování představuje podle Bašty zásadní krok na cestě k postupnému odstranění demokratických procedur spojených s takovými přežitky národních států jako všeobecné hlasovací právo, což umožní korigovat nevhodné hlasování prostých voličů ještě předtím, než vyjde najevo. „Bude stačit krátká přestávka během sčítání, aby bylo jasné, kolik elektronických či korespondenční hlasů je zapotřebí pro předem určené vítěze,“ podotýká.

Generace, které si ještě pamatují normální svět, budou mít v příštím roce možnost naposledy se pokusit zvrátit výše naznačený scénář. Nesmějí ovšem volit nikoho, kdo chce distanční demokracii, ale politické strany, které budou prosazovat fyzickou přítomnost ve volební místnosti a pouhý jeden volební den. „Tento systém se ukázal jako dostatečně odolný proti možným podvodům,“ dodává závěrem.