V minulém týdnu mne opravdu nadchlo novinářské veledílo, které na Seznamu srovnávalo slovenský rychlovlak s českou provinční lokálkou. Jednalo se o srovnání prezidenta Zemana se slovenskou prezidentkou Čaputovou.

Prezident by měl být především reprezentantem lidu svojí země a tvůrcem politiky založené na jeho názorech, a top ve prospěch vlasti. Paní Čaputové se dostalo až nebeského vychválení, jaká je úžasná politická hvězda, ba přímo evropská hráčka. Přitom, kdo ji znal před dvěma roky, co v politice dokázala, jaké jsou její nové myšlenky a moudra?

Nelze popřít, že prezident Zeman, bez ohledu na některé svoje nedostatky, prosazuje především realistickou a vlasteneckou politiku. Máme tak naštěstí už druhého prezidenta, který hájí naše zájmy a uboze nepodlézá cizáckým a má podporu většiny národa. Pánové Klaus i Zeman to dělali, případně dělají, každý svým způsobem, ale rozhodně měli snahu o udržení a prosazení českých zájmů, počínaje bezpečností. Stačí si připomenout boj o podpis Lisabonské smlouvy, která z nás dělá německou kolonii v německé EU.

Rozhled, analytické schopnosti a špičkovou úroveň vyjadřování prezidenta Zemana nelze popřít. Prezentuje práci svého mozku. Když se podíváme na paní Čaputovou, můžeme konstatovat, že prezentuje práci svého kadeřníka, vizážisty a krejčího. Kromě toho papouškuje euromarxistická hesla na téma více Evropy, více Německa, zlé Rusko, ošklivá Čína, neposlušný Orbán, zlobivý Zeman, potřeba rozdělování migrantů v rámci solidarity, lidská práva atd. Nic nepředvedla, ale je hlásnou troubou německé EU a každého poučuje.

Pravděpodobně za funkci hlásné trouby Berlína a Bruselu se stala evropskou osobností roku, kdy zvítězila o prsa před potrhlou puberťačkou Grétou Thunbergovou, která prosazuje zájmy solárnických a baterkářských oligarchů. Opravdu úžasné vítězství nad úžasnou soupeřkou.

Článek rovněž připomíná cestovní kancelář Čaputové, která jezdí po Evropě. Každého poučuje v souladu s euromarxistickou ideologií a všude podlézá, především v Berlíně a v Bruselu. Autor uvádí, že starý a nemocný Zeman by něco takového nedokázal. Měli bychom si připomenout, že prezident Zeman objel celou republiku a setkával se s lidmi. Měl zájem především o jejich problémy, o problémy našich lidí. Nepotřeboval se natřásat v cizině, ale pokud tam jel, byl považován za partnera, nikoli slouhu. Stačí si vzpomenout na jeho vystoupení za oceánem. V článku se připomíná shoda Čaputové s premiérem a dokonce i protikandidátem. Zde autor pravděpodobně přehlédl, že náš prezident se rovněž shodne s premiérem. A pokud jsem se věnoval volbám na Slovensku, již v jejich průběhu byl onen protikandidát označován za figurku z Bruselu, která má za úkol pobrat část hlasů národním kandidátů a před koncem odstoupit a dát tak hlasy Čaputové.

Chápu, že Čaputová má maximální podporu protinárodních euromarxistických médií v celé Evropě. Nicméně určitě není vzorem prezidentky. Prezidentská přísaha na Slovensku je podobná té naší. Prezident/ka má hájit zájmy svojí vlasti. Něco takového se sotva dosáhne podlézáním cizím zájmům. A politika není nic jiného, než zájmy. Mediální oslavy Čaputové jsou jedním z kroků k ovlivnění voličů v našich budoucích prezidentských volbách. Rozhodně nepotřebujeme za prezidenta loutku posluhující cizím zájmům, ať je to zelený Lojza, který nemá ani na civil a všude leze v uniformě, přestože je již ve výslužbě, stejně jako stahovače králíků, nebo Sázkaře, tím méně obstarožní Barbínu s přetočeným tachometrem, mávající evropskými hodnotami Jakuba Jandy s úsměvem Vášáryové.