Klima jsme dříve definovali jako „průměrné počasí“ za hodně dlouhou dobu. „Dnes pod pojmem klima spíš rozumíme veškerou zkušenost, jakou na daném území s počasím máme – například příchod jarních mrazíků, bouřkové pasti v horských údolích, mlhy, první květy vybraných rostlin, povodně a další extrémy. Při takto chápaném klimatu je nutné začít od místní krajiny a nezůstat jenom u průměrných ročních srážek a teplot,“ zmiňuje Cílek.

Původní text ZDE.

Následně se věnuje i klimatické citlivosti, kdy podle jeho názoru každé zvýšení teploty s sebou přináší další zpětné vazby. Většina těchto vazeb oteplení zesiluje, tvrdí. „Vodní pára je nejmocnější skleníkový plyn. Její množství ve vzduchu závisí na přenosu větrem od moře, kde je vlhkost skoro 100 %, a hlavně na teplotě atmosféry. Oteplení způsobené oxidem uhličitým je dále zesíleno vodní parou (water vapour feedback). Mraky představují nejhůře spočitatelnou část klimatické změny. Za teplého počasí se však častěji tvoří vysoká oblaka, jejichž celkový účinek je spíš oteplující. Uhlíkový cyklus: Za teplejšího počasí rostou lépe stromy, ale hlavní propad uhlíku – mořský plankton – snižuje svoji účinnost. Led roztaje lépe za teplého počasí, a proto klesne odraznost světlých ploch a zvýší se kumulace tepla tmavšími povrchy. Tání sibiřského permafrostu uvolní metan,“ rozebral Cílek. Podle něj to znamená, že oteplení tak může být větší, než by odpovídalo nárůstu oxidu uhličitého v atmosféře. 

„Největší obavy vzbuzují snadno uvolnitelný metan a organická hmota vázaná na věčně zmrzlé půdy a mořské šelfy Arktidy,“ podotkl také Cílek.

A komentuje také situaci v České republice. Kdy v případě, že se sníží srážky na Ostravsku, například o 150 mm, vznikne trochu sušší Ostravsko. Oproti tomu když vznikne tato situace na jižní Moravě, posune se tato oblast od zóny smíšeného lesa až ke kavylové stepi.