„Obdrželi rozhodnutí Krajského soudu v Brně, podle kterého není přezkum mýtného tendru u antimonopolního úřadu ještě ukončen. Mojí prioritou i nadále je bezproblémový výběr elektronického mýta od roku 2020. Příprava mýtného systému s novým dodavatelem pokračuje. Uložil jsem bezodkladné vyhodnocení předmětného rozsudku a využití všech právních kroků k ochraně ekonomických a majetkových zájmů České republiky“, prohlásil ministr dopravy Kremlík.

Nyní redakci PL zaslal své vyjádření také antimonopolní úřad.

Nesouhlasí s naším článkem, ve kterém naznačujeme, že je často slyšet, že antimonopolní úřad pohrdá soudy.

„ÚOHS respektuje soudní rozsudky a zabývá se případy, které jsou mu soudy vráceny k novému projednání. Jinak ani nelze. Osočení z pohrdání soudem, jak čtenářům podsouvá redakční článek Parlamentních listů, není namístě,“  napsal antimonopolní úřad.

K tomu pak přidává velmi složitou právní mluvou svůj pohled na to, proč nemůže rozsudek vykonat. Zjednodušeně řečeno, jde prý o chybu Krajského soudu, který jednou rozhodl, že na smlouvu s novým operátorem českého mýta má být nahlíženo, jako na neexistující smlouvu, a v druhém rozsudku říká, jak se má ke smlouvě chovat. Nejzajímavější je na tom fakt, že stejné vyjádření použili při červencovém vyjádření právníci soukromé společnosti SkyToll nejbohatšího Čecha Petra Kellnera a že už při jednání soudu 11. července shodil soudní senát jejich argumenty ze stolu.

Podle soudu neexistuje žádný rozpor v obou rozsudcích (z 15. 5. a 11. 7.), jak se ÚOHS pokusil neúspěšně namítnout přímo před soudem 11. července. Krajský soud se s tímto pseudoargumentem razantně vypořádal v odůvodnění rozsudku v bodě č. 42. „Antimonopolnímu úřadu nepřísluší polemizovat s rozsudky, ale vykonat je,“ píše se dost jasně a tvrdě v odůvodnění rozsudku.

Ne však dost  jasně pro české politiky. A jak k rozhodnutí soudu přistupují politici jinde v Evropě? Jeden příklad za všechny. Soudní dvůr Evropské unie nedávno uznal stížnost Rakouska na chystané německé mýtné pro osobní automobily. Opatření podle soudu diskriminuje majitele motorových vozidel ze zahraničí, a je tak v rozporu s unijním právem. Rakousko napadlo plán Německa zavádět mýtné pro osobní auta v roce 2017. Vídeň poukazovala na diskriminaci, což unijní soud se sídlem v Lucemburku uznal.

„Soudní dvůr dnešním rozsudkem konstatuje, že poplatek za využívání pozemních komunikací v kombinaci se slevou na dani z provozu motorových vozidel, kterou mohou uplatnit vlastníci vozidel registrovaných v Německu, představuje nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti a porušení zásad volného pohybu zboží a služeb,“ uvedl unijní soud.  A reakce německých politiků? Žádné výmluvy, hledání právních kliček. „Mýtné na osobní automobily je v této formě bohužel ze stolu,“ reagoval ministr Scheuer na rozhodnutí soudu EU. „Dnešním dnem není diskuse ale u konce,“ slíbil. Verdikt soudu EU je podle něj „překvapivý a politováníhodný“, Berlín jej ale respektuje a přijímá. Německo přitom už na budování mýta pro osobní auta utratilo více než 9 miliard korun, přesto se podvolilo rozhodnutí soudu.

Český ministr dopravy Kremlík se bojí, že přijdeme o miliardy, když Česko nebude při zrušení výběrového řízení vybírat mýto vůbec. Proč by ale nevybíralo, když vlastní svůj funkční mýtný systém. A platit bude v každém případě. Buď odmítnuté firmě Petra Kellnera, anebo odškodné poškozené rakouské společnosti Kapsch, která se podle očekávání obrátí na zahraniční soudy.

Podle Davida Šimoníka, mluvčího rakouské společnosti Kapsch, se antimonopolní úřad svým postojem pasoval nad soudní rozsudky, které, ačkoliv jsou pravomocné, zpochybňuje a vykládá si je vlastním, pro sebe vhodným způsobem. Sám ÚOHS se ale tentokrát chytil dokonce do vlastní pasti. Předseda Petr Rafaj dne 9. července zahájil správní řízení o námitkách, ale ihned ho přerušil, aniž by k tomu měl právní důvod. Antimonopolní úřad se tedy rozhodl nevykonat rozsudek Krajského soudu v Brně, ani respektovat pokyn Nejvyššího správního soudu – a učinil tak ještě před rozsudkem z 11. července. ÚOHS tedy svou nechuť vykonat první rozsudek omlouvá druhým rozsudkem, který v době přerušení řízení ještě ale neexistoval.