„V dnešní době vyvolává představa ‚české státnosti‘ v některých lidech dojem, že Česká republika měla a má nějakou historicky danou samostatnost nebo přímo suverenitu, jako by samostatnost států byla něčím samozřejmým,“ uvádí Cvek s tím, že tito lidé ale ignorují fakt, že hranice států se historicky mění a jsou výsledkem mezinárodních smluv. 

Podle něj si mnozí občané naší vlasti tuto skutečnost neuvědomují. Nejspíše prý proto, že v Evropě je už dlouho mír či že od pádu normalizačního režimu nejsme státem okupovaným cizími vojsky a patříme do té části Evropy, kde zmizely hranice.

„Cítíme se suverénní, protože jsme součástí systému, kde je naše suverenita uznávána, jak historicky nikdy předtím nebyla. Suverenita totiž není nikdy sama o sobě, vzniká jen díky nějakému řádu, který mocné státy uznávají a garantují, a dokud ho mocné státy uznávají a garantují,“ píše Cvek. 

Původní text ZDE

Ve svém textu následně vytváří exkurs do historie, kdy se iluze o české státnosti nezávislé na okolí ukázala nejvýrazněji v době husitských válek a v době nástupu Jiřího z Poděbrad na český trůn. „Sen Jiřího z Poděbrad se vyplnil díky vzniku EU a díky tomu, že do ní od roku 2004 náležíme. Nikdy předtím jsme neměli tak velkou míru nezávislosti na zahraniční politice mocností. Samozřejmě nikdy nebudeme mít nezávislost absolutní (tu nemá nikdo, ani USA) – naše nezávislost není garantována nějakými přírodními zákony, ale mezinárodní situací, výsledkem válek, rozhodnutím evropských mocností pro mírovou integraci a stabilitu,“ píše Cvek a varuje před tím, že pokud vzpomínky na hrůzy druhé světové války vyblednou a jako priorita se budou stavět tzv. národní zájmy jednotlivých států, vrátíme se zpět do věku husitů, válek o rakouské dědictví a do věku Bismarcků. 

„Za takové situace samostatná Česká republika nebude schopna samostatné existence a místo byrokratů z Bruselu budou řešit evropské problémy jako po tisíce let nepřetržité války,“ uzavřel.