„První mou starostí je přispět k debatě, jak zamezit tomu, aby se svět nedostal do krvavého konfliktu. Bohužel musíme říci, že ten krvavý konflikt už tady dnes je. Papež od návštěvy Sarajeva hovoří o třetí světové válce. A že nám je tato třetí světová válka dávána po kouscích. On vidí cestu k nápravě stejně jako já v zastavení agrese. Aby se tato třetí světová válka úplně nerozhořela, je nutné, aby na místech, kde probíhají tyto střety, byly nasazeny vojenské mírové sbory. Možná řeknete, že to je nesmysl, že kde je armáda, je válka, ale armáda má užitečnou funkci zastrašování,“ připomněl Duka.

Z výše řečeného Duka dovozuje, že v některých prohlášeních se s papežem Františkem shoduje, ale v jiných už shoda není taková. Historie nás podle kardinála učí, že velké migrační vlny většinou vedly k úpadkům civilizací, do kterých migranti mířili. Naše civilizace je ale natolik vyspělá, že si může migraci regulovat a využít moderních technologií k vlastnímu přežití.

Celý rozhovor naleznete zde.

Duka má za to, že s muslimy lze vést dialog, tento dialog ostatně trvá už stovky let, ale s radikálními muslimy, kteří místo dialogu mávají zbraní, se v klidu diskutovat nedá. S muslimy, kteří zbraně v rukou nemají, se diskutovat dá, pokud budou respektovat určitá pravidla.  

„Islám nezná to, co zná křesťanství, tedy rozdělení a autonomii duchovní a civilní sféry. Protesty v tamních společnostech se na rozdíl od našich zeměpisných šířek, kde po vás hodí dejme tomu vajíčko, ale nikdo vás nezabije, docela často odehrávají se zbraní v ruce. Musejí být jasně dané principy a musíme s těmi příchozími opravdu takto mluvit. V západních společnostech vzniká strach. Když vidím dnes ty fronty před Pražským hradem, ty hrozné procedury na letištích… Jestli to půjde dál tímto tempem, neumím si to za deset let vůbec představit. To by byla hrůza tady žít,“ zděsil se Duka.

Pár slov padlo také na adresu profesora Tomáše Halíka. Duka je přesvědčen, že jeho názory lze v české katolické komunitě označit za většinové, zatímco u Halíkových bázorů je tomu jinak. Duka má prý vždy na mysli prosté lidi, kteří chodili na poutě a hledali útěchu u Boha. Nezapomíná ani na vzdělané profesory, kteří hledali tutéž útěchu, ale Duka sám sebe vidí jako služebníka, který nemá upozorňovat společnost na vzdělané profesory a ty druhé, ale sjednocovat.