Lipovská svůj postoj vysvětlila tak, že dnešní EU už není tím projektem, jakým bývala. Dnešní EU lze podle ní srovnat s rokem 1968, kdy do tehdejšího Československa přijely sovětské okupační tanky. „Ideově je to totéž. Ano, nevjely tanky, ale vjela ideologie. Když lidé vidí tank, okamžitě si uvědomí, že je něco špatně. Když mají proti sobě neviditelnou ideologii, trvá déle, než jim dojde, čemu čelí. V každém případě ale Unie, ve které vězíme, není stejná Unie, do které jsme vstupovali. Abychom mohli s chutí a radostí slavit, musí z podzimních voleb příští rok vzejít vláda, která nechá občany rozhodnout o dalším směřování republiky v rámci Evropy v referendu,“ prohlásila Lipovská.

„Podle mě je referendum o czexitu nezbytně nutné, protože to, kde jsme dnes, není tím, co se slibovalo. Většina lidí, kteří hlasovali v referendu, věřila, že EU je něco jiného. Že evropský pas říká: Vrátili jste se zpátky do Evropy a jste na trajektorii úspěšné ekonomiky. Dnes zjišťují, že to naopak znamená zaostávání, ztrátu svobody a ponižování. Náš premiér jezdí do Bruselu a omlouvá se, že nechce dělat troublemakera. Zkrátka jsme ztratili všechno, co se zdálo, že po revoluci získáváme. Tedy možnost být sebevědomou, úspěšnou a suverénní ekonomikou,“ pokračovala nekompromisně. Proto by podle svých vlastních slov hlasovala pro czexit.

Jak Duka uvedl, stále častěji se dnes debatuje na téma evropské integrace, evropských hodnot, i nad tím, do jaké míry dokáže Evropská unie plnit své poslání v současném světě. „Velmi často se při těchto debatách setkáváme s tvrzením, že Evropská unie je dílem katolických křesťanů, jakými byli Konrad Adenauer, Robert Schuman, Alcide De Gasperi či Charles de Gaulle. Je ale zapotřebí si uvědomit, že zmínění otcové Evropy nezakládali ještě útvar, který dnes známe jako Evropskou unii, nýbrž tzv. Evropské společenství uhlí a oceli, což byla tehdy šestice států, jejichž hranice se zhruba překrývaly s hranicemi někdejší říše Karla Velikého. Tyto státníky zrodila 2. světová válka, jež byla rozpoutána silami, které se zcela postavily proti křesťanským kořenům Evropy. Po válce bylo zapotřebí pomoci zničené Evropě k nastolení míru a ducha vzájemné spolupráce. Suroviny jako je uhlí a ocel, jež hrály svou zásadní roli v obou světových válkách, se nyní staly symbolem smíru,“ popsal Duka. Následující vývoj pak podle něj jasně ukázal, že je nezbytné toto společenství rozšířit.