V době, kdy Gottova nemoc bují, přináší svědectví o jeho velké pomoci svému kamarádovi Rudolfu Roklovi (†55) jeho manželka Giovanna. Díky tomu je prý Karel dodnes brán jako součást jejich rodiny. „Když Rokl 23. září 1997 podlehl rakovině, Gotta to prý zcela zničilo,“ uvedla v rozhovoru pro server Blesk.cz.

„Když Rudla poprvé onemocněl, byl to Karel, kdo mu zachránil život. Onemocněl totiž rakovinou hlasivek,“ popisuje vdova Gottova kamaráda Rudolfa. Začalo to prý tak, že si Karel všiml, že její muž divně chraptí, vzal ho proto s sebou k profesoru Bláhovi, který však řekl, že jde o dlaždicový karcinom a že musí okamžitě zasáhnout.

Nádor však metastázoval a Roklovi byl nakonec odebrán hrtan. „Rudla za žádnou cenu nechtěl, aby ho operovali, že radši umře. Karel do něj tak nádherně mluvil, až ho umluvil. Kdyby ho Karel nedonutil, zemřel by. Karel mu daroval život,“ říká Giovanna. Po letech se ale rakovina stejně vrátila a Rokl nemoci zanedlouho podlehl. „Karel byl zoufalý stejně jako já. „Drželi jsme se s Karlem za ruce a oba brečeli,“ vzpomíná vdova.

I když Gottovi v takových chvílích lidskost nechyběla, přesto je v době, kdy se s touto těžkou nemocí potýká sám, terčem ostré kritiky. Ta se o slovo přihlásila, například když prezident poslal zpěváku Karlu Gottovi přání k narozeninám, vzbudilo to rozruch například v Milionu chvilek pro demokracii.

Že hlava státu popřála legendě k narozeninám, za což Gott prohlásil „Ať žije pan prezident!“, osazenstvo tzv. chvilkové skupiny jej ocenilo přízvisky jako zaprodanec, ubožák či mrtvá, po proudu plující ryba. A i ti shovívavější prohlašovali, že Gott je sice skvělý zpěvák, ale žádný velký myslitel. „Že z něj ‚národ‘ udělal modlu, svědčí jen a jen o podprůměrnosti obou,“ tvrdil jeden z příznivců demonstrací.

V článku eurozprávy.cz, na nějž skupina reagovala, byl velmi krátce rozebrán rozhovor jubilanta s Českou televizí, ve kterém Gott vzpomínal na mládí, uvažoval o prospěšnosti první republiky a poděkoval prezidentu Zemanovi za přání k narozeninám.

„Kdyby řekl, byl jsem zbabělec jako většina národa, tak by mu mohl jeden i něco věřit! Ubožák!“ reagoval Jaroslav Bortlík na Gottova slova.

Kateřina Veliká si také rýpla: „Co že to v listopadu 1989 zpíval s Karlem Krylem na Václaváku... hymnu? ... že se nestydí! ... vlastně se měl stydět už tenkrát!“ A Bortlík se ozval znovu: „Protože neví, co to je stydět se! Bezcharakterní člověk!!“

Honza Křeček naopak nebyl překvapený. „Gott měl vždycky blízko ke komunistickým papalášům a nikdy jsem ho neviděl říct křivé slovo proti minulému režimu, spíše naopak,“ a spekuloval: „Na státní vyznamenání si zadělal moc hezky.“

Zazněly i zmínky o smrti: „Znemožňuje se i před smrtí. Přepíná mu. Smutné,“ tvrdil Peter Čechvala.

Více jsme psali ZDE.

Česká novinářka žijící v Kanadě, bývalá tisková mluvčí KDU-ČSL a lidovecká aktivistka Alexandra Alvarová se ve facebookové diskusi dokonce vyjádřila k úmrtí Karla Gotta. Podle svých slov totiž přemýšlí, co bude, až český slavík zemře.

„Často přemýšlím, co bude, až umře Gott. Ne, vážně, fakt. Ne že bych mu to přála, ale nějak cítím, že v životě lidí, co se jim stýská po socíku, nastane hrozné prázdno. Čert ví, co to s nimi udělá. Gott tím zpíváním v podstatě omalovával ten komunistický průser na růžovo a díky němu jim na to zůstaly dojemné vzpomínky,“ poznamenala Alvarová, jež je na facebookové komunitní síti mimo jiné přítelkyní lobbisty ze spolku Evropské hodnoty Jakuba Jandy. I ten se k českému slavíkovi nevyjadřoval příliš lichotivě.

„Úspěch v jedné pracovní oblasti vůbec neznamená, že se jinak nebudete chovat jako poblázněně nebezpečně. Karel Gott je sice kulturní legendou, ale když veřejně propaguje ty nejhnusnější konspirační teorie, tak dělá pro české extremisty a ruské destabilizační zájmy více práce než Aeronet a ‚Parlamentní‘ listy dohromady. Je to smutný konec,“ poznamenal lobbista Jakub Janda.