Norská policie dostala tip již v roce 2015, že dotyčný muž, psychiatr, který chodil na inspekci k těm, u kterých bylo podezření, že jejich děti jsou ve špatném prostředí,  stahoval obrázky s tématikou zneužívání dětí. Ale zabývat se jimi začala až na začátku roku 2017, tedy o rok a půl později. Dotyčný, jehož jméno nebylo zveřejněno, se přiznal, že podobné materiály sledoval už 20 let.

Až do svého zatčení působil na klíčových postech norského systému na ochranu dětí. Byl také v prestižní komisi expertů na ochranu dětí. Rodiče, kterým byly na základě jeho expertízy děti odebrány, věří, že by závěry měly být přezkoumány. „Jeho úsudku se nedá věřit,“ říká Cecílie, které norský Barnevernet odebral dceru.

Zmíněný Barnevernet, úřad na ochranu dětí se brání, že odsouzený byl pouze jedním ze dvou specialistů, kteří psali posudek, že jejich doporučení schválil soud a jejich poznatky nebyly jediným důvodem k odebrání dcery matce Cecílii. Soudkyně, která v psychiatrově případě rozhodovala, se podle BBC nechala slyšet, že odsouzený si neuvědomoval zcela utrpení, k jakému docházelo na obrazech a videích, které sledoval. To by také mohlo znamenat, že si neuvědomoval, jaké utrpení mohlo nastat dítěti odebranému matce, popř. otci.

Dalším případem je Inez. Má celkem 8 dětí, čtyři z nich už dospělé. Mladší čtyři jí byly náhle odebrány v září roku 2013 a ona sama byla zadržena policií. Důvod? Nařčení, že použila proti svým dětem násilí, což je v Norsku protizákonné. Bránila se, že tak učinila na ochranu svého dítěte, protože jeho sourozenec ho kousal a nehodlal přestat. „Plácla jsem ho/ji (článek neuvádí pohlaví), aby sourozence pustil,“ říká Inez. Prý nebylo správné dítě plácnout, ale bylo zde dítě v nesnázi.