Zástupkyně veřejného ochránce práv Monika Šimůnková se domnívá, že některé dosud běžné výrazy jsou nevhodné a že by měly být nahrazeny těmi, které budou "více respektující". Jde jí například o spojení mentálně retardovaný, o němž by mělo být hovořeno jako o člověku s mentálním postižením, slepecká hůl by měla být nazývána bílou holí, slepecké písmo výhradně Braillovo písmo, hluchý jako člověk, který je neslyšící. Zmizet ze slovníků by měl také invalida, který by měl být nazýván jako člověk s postižením. Blázen by pak měl být člověk s duševním onemocněním, blázinec výhradně psychiatrická nemocnice.

Podle Šimůnkové má být nově kladen důraz na slovo člověk nebo lidé. Podle ní je totiž důležité vidět na prvním místě člověka a pak teprve jeho postižení.

„Důležité je vidět na prvním místě člověka a teprve pak jeho postižení, což znamená mluvit například o člověku s postižením a ne o postiženém člověku, stejně tak je lepší vyhýbat se například jednoslovným označením, jako nevidomý, vozíčkář, autista, protože tím se identita člověka také redukuje pouze na jeho postižení,“ uvedla.

Podle příručky, kterou ke svému opatření Šimůnková vydala, by se neměla také užívat slovní spojení "trpí postižením" či "je upoután na vozík." Celý manuál je určen zejména médiím, prostřednictvím nichž by se s novými spojeními měla sžít široká veřejnost.

"Věřím, že pokud si nejen novináři osvojí námi navrhovaný způsob prezentace lidí s postižením, přirozeně tím ovlivní i pohled celé veřejnosti na lidi s postižením,“ uvedla Šimůnková.

Podle zástupkyně ombudsmana je důležitá už samotná příprava na psaní článku nebo na rozhovor s lidmi a o lidech s postižením: „Je třeba věnovat pozornost nejen jazykové stránce, ale také přípravě podmínek pro natáčení nebo setkání. Novinář by se měl předem zeptat na povahu postižení a z toho vyplývající potřeby, a podle toho vybrat místo, které je například bezbariérové, bez rušivého hluku, s potřebným osvětlením. Myslet je třeba i na to, jestli člověk s postižením nebude potřebovat přítomnost někoho dalšího, třeba tlumočníka do znakového jazyka.“

Doporučení vzniklo ve spolupráci se speciálními pedagogy, lingvisty, neziskovými organizacemi, novináři, ale především se samotnými lidmi s postižením. Přináší řadu praktických rad a doporučení pro komunikaci s lidmi s různým typem postižení a zástupkyně ombudsmana věří, že otevře veřejnou diskuzi o zobrazování lidí s postižením v médiích. Na podzim připravuje konferenci na toto téma a uvítá na ní nejen novináře, zástupce dalších médií, ale i odborníky z oboru lingvistiky. „Není třeba se bát ani komunikace s člověkem s mentálním postižením nebo s poruchou autistického spektra. Stačí pouze dodržovat určitá pravidla a řídit se radami z našeho manuálu, přizpůsobit tempo i slovník, snažit se o maximální srozumitelnost,“ uzavírá zástupkyně ombudsmana.

Před nedávnem se obdobným problémem zabývala Organizace spojených národů. Ta mimo jiné chtěla, aby se přítel a přítelkyně nahradili slovem partner, manželé a manželky pro změnu slovem choť.