Jakeš se do povědomí zapsal zmateným a místy až bezelstně upřímným projevem z Červeného Hrádku na Plzeňsku z července 1989, jehož nahrávka bavila lidi v celém tehdejším Československu. Z funkce odešel v době sametové revoluce v roce 1989, při demonstracích tehdy dav často skandoval heslo „Jakeše do koše“. Ještě před koncem roku 1989 byl Jakeš z komunistické strany vyloučen.

Na sociálních sítích k jeho odchodu připojili komentář někteří čeští novináři a politici.

Například komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk spojil Jakešův odchod s upadající politikou současných komunistů. „Už ani Jakeš se na to vleklý umírání českejch komunistů nemoh koukat. Napsal bych R.I.P., ale fakt do toho tomu nahoře nechci kecat,“ uvádí ve svém tweetu.

Ostrými slovy ani po Jakešově smrti nešetřil poslanec Petr Gazdík (STAN). „Milouš Jakeš se svým tragikomickým projevem stal symbolem prohnilosti a komunistického papalášství,“ píše s tím, že „málokoho by napadlo, že v den jeho pohřbu bude na nejvyšších místech tragikomické blábolení a papalášství běžné...“

Za „gaunera“ označil Jakeše novinář Tomáš Etzler: „Je po dalším gaunerovi. Zemřel poslední komunistický vůdce Milouš Jakeš,“ zní jeho tweet.