Procházková nevěří ruskému prezidentovi Putinovi slova o tom, že by se cizí státy neměly vměšovat do vnitřních záležitostí Běloruska. „Nevěřím, že se tím on sám teď dnem i nocí nezabývá, takže jde spíše o přání, aby se do věcí Běloruska nevměšoval nikdo na západ od jeho hranic,“ myslí si Procházková.

Formy vměšování podle Procházkové mohou být snaha najít jiného lídra a zejména hybridní válka. „Úplně bych neviděla možnost, že se tam objeví ruské tanky a uskuteční okupaci v takové podobě jako třeba v roce 1968 v Československu, to se mi nezdá úplně pravděpodobné. Spíš by mohlo jít o kombinaci řady metod, ať už o hybridní válku nebo i ruské pořádkové jednotky, které by pomohly těm běloruským,“ prohlásila Procházková v České televizi.

„Včera se objevil zajímavý moment, že se prezident Lukašenko snaží trošku ustoupit od toho svého původně velmi agresivního tónu, najednou poprvé připustil, že by skutečně mohly být vypsány nové prezidentské volby poté, co by se referendem schválila nová ústava,“ všímá si redaktorka Deníku N.

Zároveň Procházková upozorňuje na zahraniční aktivitu, kdy běloruský ministr zahraničí Vladimir Makej volal svým protějškům ve Švédsku a prohlásil, že chce komunikovat i s ostatními. „Je tady zjevná snaha běloruského vedení nesáhnout ještě úplně k té krizové silové metodě řešení situace. Chtějí to ještě nějakým způsobem udržet v rukách, ale není jisté, zda se jim to povede,“ říká.

„Je to od Lukašenka snaha získat čas, zastavit hlavně to stávkové hnutí, které ho v tuto chvíli asi nejvíc bolí, protože se stávkuje v podnicích, které byly oporou celého jeho režimu. To je pro něj největší rána,“ pokračuje Procházková s tím, že primárně Lukašenko nejspíše čeká, jak se vyvinou jednání o podpoře Ruska. „Ale Rusko má teď svých problémů dost a nebude se za každou cenu chtít podílet na řešení běloruské krize,“ má jasno Procházková.

Generální stávka by podle Procházkové mohla být tím zlomovým momentem, který by pomohl s pádem Lukašenkova režimu. „Musely by se ale přidat i ozbrojené síly, armáda a celý ten bezpečnostní aparát. Struktura jako KGB určitě zůstane Lukašenkovi věrná, ale o tu v tuhle chvíli ani tak nejde. Ty bezpečnostní síly už totiž nejsou tak jednotné,“ připomíná Procházková případy, kdy příslušníci policie odkládali zbraně a odznaky.

Hlavním problémem běloruské opozice je podle ní fakt, že nemá žádný politický program a přirozeného a politicky zkušeného lídra. „Bylo by chybou vnímat tu masu lidí demonstrujících proti Lukašenkovi jako skupinu, která je proevropská, tak jak to bylo třeba na Ukrajině, a chce být součástí EU nebo NATO. V tuto chvíli je dav jednotný a požaduje nové svobodné volby, ale jakmile se začne hovořit o politickém programu, nastanou problémy,“ věští Procházková.