„Evropská unie postrádá jakýkoliv koncepční přístup. Dnes je její racionální chování zablokováno trapnou obhajobou německé kancléřky. Obecně pak Brusel reaguje na problémy ad hoc, bez koncepce a pozdě. Politika Unie vůči Turecku není rozvrstvená, ale jednostranně podbízivá. Podívejte se jenom na vybombardovaná sídla tureckých Kurdů a postavte si vedle sebe moralizování kolem lidských práv, které Brusel tak miluje, se současnou ‚obchodní‘ dohodou Ankary a Bruselu o migrantech. Vzpomeňte si, jak bylo zdůvodňováno bombardování Kaddáfího Libye – a jak se mlží kolem Erdoganovy ‚národnostní politiky‘, kolem jeho chápání svobody slova, nebo obchodních tras mezi Tureckem a džihádisty v Iráku a Sýrii,“ popisuje Krejčí.

Co míní rozvrstvením mezinárodních vztahů? Na některých problémech státy spolupracují, v jiných stojí proti sobě. Dobře to lze ilustrovat např. na vztazích Ruska a Saůdské Arábie. V syrském konfliktu fakticky stojí proti sobě. Rusové podporují syrského prezidenta Bašára Asada a předpokládá se, že Saůdové podpoří povstalce, bude-li třeba. Současně však Rusko a Saůdská Arábie usilují o vyšší ceny ropy. Jejich ekonomiky jsou na cenách ropy značně závislé.

EU dělá chybu v tom, že jasně neartikuluje své zájmy, jak to činí Rusové, Američané či Saůdové. Unie činí jen váhavé kroky do neznáma, bez jasné koncepce. Mohla by to změnit výměna politických generací v Německu a ve Francii.