Před pár dny v České televizi vystoupil překladatel Yngvar Brenna a popsal divákům, že gangy ve Švédsku zapalují auta. Vysmívají se tak úřadům. Chtějí jim prý ukázat, že zákon je na ně krátký. Vedle toho se v německých novinách objevují zprávy o tom, že se mladý muž tmavé pleti pokusil znásilnit ženu. Server Tag24.de na začátku týdne napsal, že podobný osud v Drážďanech potkal i Češku, která běžela přes místní park.

Herman si i navzdory těmto případům trvá na tom, že život v multikulturní společnosti nám neuškodí. Multikulturní společnost už je podle Hermana realitou.

„To je realita světa, ve kterém žijeme. Ale je třeba také respektovat, kdo je kde doma a kdo host. A pravidla ve svém domově nastavuje domácí, nikoli host. Takže, když se host neumí podle těchto pravidel chovat, bude vyhoštěn. Nikoli jako zvíře či číslo. Korektně, podle všech pravidel, ale rázně a jasně," napsal Herman.    

Reagoval také na dotaz vládního odkupu vepřína v Letech, na jehož místě má vyrůst památník romských obětí pracovního tábora v Letech z dob druhé světové války.

„Pane Hermane, vy jako jeden z mála jste měl největší podíl na prodeji vepřína v Letech z peněz daňových poplatníků (skoro půl miliardy) a vy mi chcete namluvit, že nevíte, kdo vlastní okolní pozemky? To si ze mě a občanů tohoto státu děláte srandu? Děkuji za odpověď! Pokud to nevíte, poradím, existuje nějaký katastrální úřad!" napsal exministrovi rozzlobený čtenář.

Herman zdůraznil, že vláda o koupi vepřína rozhodla ve sboru. A rozhodla o něm především proto, že někdejší premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) kabinetu uložil konečně vyřešit otázku, která se v České republice probírala přes 20 let.

• Další otázky a odpovědi naleznete zde

Nakonec Herman zmínil jedno výročí, ale ne srpnové výročí z roku 1968. Věnoval se letům 1938 a 1939. Zdůraznil, že od hanebné zrady, která se zhmotnila v Mnichovské dohodě, letos uplynulo 80 let. Takže ti sudetští Němci, kteří tehdy Hitlera vítali v našem pohraničí, jsou většinou mrtví. A pokud nejsou mrtví, byli v roce 1938 jen malými dětmi, které nemohli mít rozum z toho, co se děje.

Proto Herman nevidí nic špatného na tom, že jezdí na sjezdy potomků tehdejších sudetských Němců a oslovuje je „Milí krajané". Lidé, kteří v tu chvíli v sále sedí osobně, nemají vůbec nic společného s tím, co se dělo v této zemi v roce 1938 a 1939.

„Dovolím si říci, že dnes už žádní tzv. „sudetští Němci" neexistují, protože prostě vymřeli. Potomci bývalých německy hovořících obyvatel Československa jsou povětšinou občany SRN. Státu, který se dokázal s temnou minulostí nacismu obdivuhodně vyrovnat. Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo by jen náznakem zločiny nacismu obhajoval nebo jen relativizoval. V Německu je to totiž trestné. Lidi, kteří se v naší zemi narodili, pokládám za krajany a nevidím na tom nic nelogického. Sám pocházím z židovské rodiny, kterou zločiny nacismu zasáhly opravdu citelně. Zabývám se těmito otázkami dlouho a zevrubně. Věřte mi, že velmi dobře vím, co říkám. A proč to říkám, mám to dobře podložené. Nacismus je obrovské zlo, které bylo po právu poraženo a potrestáno. Ale bylo také nemálo Němců, kteří proti němu bojovali. A na to se také nesmí zapomínat," zdůraznil Herman.