Před 174 zákonodárci, kteří byli do federálního parlamentu zvoleni v červnu 1992 za Českou republiku, se tehdy rýsovala nejasná budoucnost. Jen o den dříve schválená česká ústava sice předpokládala vznik horní komory parlamentu, kterou podle vážně míněných úvah měli zaplnit končící federální poslanci, takové řešení ale neprošlo. Senát s 81 členy se podařilo naplnit až koncem roku 1996 v běžných volbách. Někdejší politická "první liga" tak od 1. ledna 1993 náhle zůstala bez práce.
Ve stejný den zároveň oficiálně a definitivně po více než 74 letech přestal existovat čs. parlament. Zrodil se jako Národní výbor československý v létě 1918, památného 28. října vyhlásil samostatný stát a již v listopadu 1918 se změnil v Revoluční národní shromáždění. Podle úpravy z února 1920, která platila 18 let, pak vzniklo dvoukomorové Národní shromáždění. Poválečná Prozatímní i Ústavodárné národní shromáždění už byla jen jednokomorová, stejně jako řádný parlament, zvolený v nesvobodných volbách v květnu 1948.
Ke dvěma komorám se ústavní zřízení vrátilo 1. ledna 1969, když jako jeden z důsledků reformních snah předchozího roku začala fungovat federace. Federální shromáždění, jak se poté parlament nazýval, se skládalo ze Sněmovny lidu a Sněmovny národů. První z komor měla 200 poslanců (od června 1990 již jen 150) a volilo se do ní v celém Československu - v české části federace tak bylo zvoleno zhruba dvakrát tolik zákonodárců, než na Slovensku. Sněmovna národů měla poslanců 150 a v každé z republik se volila polovina.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav, čtk