„Onehdá jsem si chtěl koupit k večeři hovězí na dva pěkné steaky z argentinského býčka, které náš pan řezník dováží z Gmündu neboli z prvního rakouského městečka za hranicemi. Ještě včera bych si připadal jako zbohatlík, co si dopřává nejdražší maso z dovozu a v obchodě by na mě koukali jako na toho Hrušínského, co si může dovolit každou chvíli svíčkovou – a vidíte, dnes jsem si v Nuslích koupil dva normální steaky za čtyři eura padesát kus, jaké si v EU už léta může dopřát téměř každý. Tuto informaci jsem si vygooglil díky 10 GB dat, která mému divadlu každý měsíc prodává pan Kellner a jeho O2 za neuvěřitelně přemrštěnou cenu, ale za to si můžu podle bývalé ministryně průmyslu sám, protože prý data využívám málo. V Rakousku koupíte na měsíc 21 GB za 9.99 eur. I přes uměle znehodnocenou českou korunu (a tedy předražené euro) je to mnohem méně než v ČR,“ začal Hrušínský svůj text. 

A následně se zasnil, co by se stalo, kdyby Česko přijalo euro. „Vláda se odhodlala k dlouho odkládanému kroku, k němuž se čeští politici zavázali před patnácti lety vstupem do Evropské unie. Vlastně nic překvapivého. Prostě jsme splnili písemný závazek a výjimečně neporušili dané slovo, jako třeba u výdajů na obranu, kde jsme se zavázali přispívat 2 % z HDP, když jsme vstoupili do NATO, a dodnes se přitom potácíme kolem procenta jednoho. Ze dne na den se z občanů dvojí kvality stali lidé rovnocenní s miliony obyvatel eurozóny. Češi náhle přestali být okrádáni při každé sebemenší směně korun, při každé cestě do zahraničí, při každém obchodu českých podnikatelů,“ sní Hrušínský. 

Od toho dne by podle Hrušínského nikdo nemohl politickým rozhodnutím znehodnocovat občanům jejich úspory. „Ještě včera bych v Německu nebo v Rakousku platil za výběr z bankomatu dvacet sedm korun za jedno euro a banka by mi k tomu napařila poplatek za výběr a další za směnu. Dnes odjíždím do Vídně bez obav, že budu okraden českými bankami, českými politiky a při zpětném odkupu zbylých eur českou směnárnou. Už se mi nestane, že bych např. na letišti nasedl do taxíku, který by měl zcela veřejně nad čelním sklem nápis: Jedno euro rovná se patnáct korun. Jednoho takového poctivého taxikáře jsem se zeptal, zda by mi neprodal pár tisícovek a odpovědí byl jen smích. ‚Vy jste šprýmař, to je cena pro cizince‘,“ vyprávěl Hrušínský, co by se dělo, a ví, že by vládě k rozhodnutí o euru pogratuloval. 

„Přišla tím sice o miliardy korun, které každým rokem nepoctivou manipulací s devizovým kurzem občanům brala, ale získala, co se za žádné peníze koupit nedá. Dobrou pověst. Získala pověst reprezentantů slušné a civilizované země. Ostatně na Slovensku mají euro už deset let a těžko tam dnes – s výjimkou komunistů, fašistů a jiných bláznů – najdete někoho, kdo by nebyl s eurem spokojen,“ sdělil Hrušínský. 

„Promiňte, trochu jsem se zasnil a nabídl vám nefalšované fake news. Doufám, že jste se nenechali ovlivnit. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je, když člověk žije v zemi, která plní sliby a dodržuje dané slovo. A chci toho ještě víc! Vyzkoušet, jaké to je, žije-li člověk tam, kde politici kandidují, aby pomohli své zemi a nikoliv sobě. Chtěl bych zkrátka ještě někdy zažít pocit hrdosti na svoji vlast, na českou vládu, českého prezidenta a mít radost, že žiju v zemi poctivých lidí. Bohužel tomu tak v současné době není. Ale aspoň teď víte, o čem sním, když náhodou spím,“ uzavřel.