Do Národního ústavu duševního zdraví zavítala osoba, která se necítila být ani mužem ani ženou, a Michal Pitoňák si lámal hlavu, jak se svými kolegy o této osobě mluvit a jak oslovovat přímo tohoto člověka.

Jednou z možností prý také bylo nepoužívat ani mužský, ani ženský rod, nýbrž rod střední, ale protože ve středním rodě mluvíme v češtině často o věcech a zvířatech, Pitoňák měl obavy, aby se tím oné osoby nedotkl. Vymyslel proto neutrální slovník, který by neodkazoval ani přímo na muže, ani přímo na ženy, aby dal „nebinárním lidem hlas“, jak sám napsal.

Zkusil češtinu ohnout  tím, že dá na patřičná místa písmeno „e“.

„Kolege přiletěle ze Španělska na podzim loňského roku. Kolege je nebinární a neidentifikuje se ani jako žena, ani jako muž. Cesta jé trvala asi tři hodiny a ubytovale se nedaleko centra Prahy, přímo na metru C. Měle to tak k nám do ústavu v podstatě jen půl hodiny. Poprvé jsme se společně setkali na večeři, one si dale jen něco bez masa, protože je vegetariánke a neochutnale tak svíčkovou ani guláš. V průběhu prvních týdnů se aklimatizovale a postupně jsme se dali společně do práce. Jej jméno tu nebudu zmiňovat, ale normálně bych ho používal a nemusel bych tolik používat zájmen,“ dal příklad, jak by to mohlo vypadat.