Schwarzenberg v komentáři na blogu Aktuálně.cz konstatoval, že Van der Bellen jako politik začínal v politice hodně nalevo, ale postupem času se posunul do levého středu. A přesto, že je takto orientován, nebo možná právě proto, přesvědčivě vyhrál přímé prezidentské volby a jasně porazil Norberta Hofera ze strany svobodných.

„Jednak zde byla, jak vyplývá z různých průzkumů, obava Rakušanů, že by jim pan inženýr Hofer, jako hlava státu, poškodil pověst v zahraničí, že by všude nebyl přijímán jako vítaný reprezentant Rakouské republiky a demokracie, nýbrž že by byl spíše izolován ve vídeňském hradě. To byl jeden z důvodů,“ konstatoval Schwarzenberg.

„Druhý důvod, který je pro nás také zajímavý, je, že se tentokrát spojila velká část celé demokratické společnosti. Od vídeňského kardinála přes stranu zelených k sociálním demokratům a k valné části strany lidové, která v této otázce byla rozpolcena. To byly hlavní důvody Van der Bellenova vítězství,“ doplnil kníže

Celý komentář naleznete zde

Má to však jeden háček – Norbert Hofer byl jasně stranický kandidát svobodných, který obdržel přes 2 miliony hlasů, což ukazuje, že rakouští svobodní mají velký potenciál. Rakušané jsou totiž frustrovaní, jejich ekonomika churaví. Churaví proto, že na rozdíl od Německa Rakousko neprovedlo nutné strukturální reformy. Schwarzenberg proto doufá, že sociálnědemokratická vláda Christiana Kerna dokáže voliče přesvědčit, že je nutné tyto reformy provést, aby se země postavila na nohy.

V podobném duchu se v komentáři pro Český rozhlas vyjádřil i politolog Jiří Pehe. Dospěl k myšlence, že hněv namířený proti globalizaci zatím neochabuje. Jedna část společnosti umí výhod globalizace využít, zatímco další část společnosti se globalizace bojí. Van der Bellenovi mohlo ke zvolení pomoci i zklamání voličů z brexitu.

„Zdá se, že míra tekutého hněvu zatím celkově výrazně neklesá, takže co mohlo v Rakousku rozhodnou měrou přispět k porážce nacionalistických populistů, není náhlé posílení kosmopolitní, s globalizací smířené části společnosti, ale spíše pohled na důsledky vítězství nacionalistů tam, kde už uspěli. Ukazuje se totiž, že tekutý hněv na celý, prý nefunkční systém a jeho politický establishment, sice pomohl k tomu, aby ve Velké Británii a ve Spojených státech politicky zvítězily síly, které tento hněv využívají k politické mobilizaci, ale jejichž vítězství vytváří nakonec pocit chaosu a zmatku,“ shrnul Pehe.

Celý komentář naleznete zde

Političtí zastánci brexitu sice vyhráli, ale podle politologa teď nevědí, co mají dělat dál. Rakušany mohlo ovlivnit i vítězství Donalda Trumpa v USA, nemluvě už o počínání vlád v Polsku a v Maďarsku. I situace v těchto zemích mohla rakouské voliče odradit od zvolení Norberta Hofera.  Pehe doufá, že i voliči v Německu a ve Francii příští rok  pod dojmem brexitu odmítnou populistické politiky.

„Mnohé může tento zatím jen velmi křehký obrat samozřejmě zvrátit. Kupříkladu bankovní krize, jež by mohla nastat v Itálii, a následně v eurozóně, po prohře současného premiéra Mattea Renziho v referendu o ústavních změnách . Anebo nový příval uprchlíků do Evropy v případě, že Turecko přestane plnit dohody s Evropskou unií. Zároveň bude ale hodně záležet na tom, jak si budou dál počínat vítězní populisté. Zatím jejich počínání budí přinejmenším stejné obavy jako trendy a události, které přispěly k jejich vítězství,“ uzavřel Pehe.